Host Na Pokraji - Vladimír Hudeček

   Vladimír "Valokuva" Hudeček /1980/

   Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž nejvíce se v něm a jeho tvorbě otiskla práce popelářská. Vladimírovu tvorbu vnímám ve dvou rovinách. Tou první je právě jeho série Popeláři coby výsledek téměř desetiletého časosběrného dokumentu ze stupaček náklaďáku na odpadky. 

   Vedle toho Vladimír disponuje i širším výtvarnějším záběrem. Z jeho tvorby jsem si pro tuto virtuální výstavu vybral právě následující fotografie. Nikam se necpou, nekřičí a často jim lidé nerozumí. 

    To je pinhole...

(V.H. autoportrét) 

Mrazivý vítr rve ze mne košili...

Mrazivý vítr rve ze mne košili,

i spodky po otci a bílé vlasy...

Ne, ještě nežiju... Ne, ještě nešílím!

Zatím jen hledám, kdo by mne spasil.

Možná ta maličká, co chodí na hřbitov

každýho rána si předčítat Klímu...

Možná se smiluje a možná ji vábí to,

s někým, kdo přežil se... přežít i zimu.

Za zvuku hudby...

Za zvuku hudby

jedových slin

tančíš

na oprátce

něžně a hladce

nevinně

jak jehně

na porážce. 

Vánoční koleda za Elisu Day

srkaje vývar z krysích kožíšků

přemítám, co mne nejvíc bolí

dones mi, prosím, trochu soli

a jednu břitvu, Ježíšku…

a holce, kterou ve tmě lovím

pokoj dej věčný...do mých ohrad

přijdou se vlci na noc ohřát

hebcí jak sníh, co ve stromoví

utišil hrůzu překryl ticho

a do rozbřesku na zahrádce

naléhal s něhou jako k matce

na její bílý nahý břicho

(s) Městem

až když si vybíráš z kterého mostu

možná tě přikryje dlaněmi

ale není to sestra milosti s krásnými koleny

ani stařena s rukama jako dravčí kost