Jen ať to bolí
až řeže do morku kostí
že budeš mít zakrátko přemnoho
veselých smutečních hostí.
Ti s úlevou budou si
slzami zkrápět smuteční šat
že nepřišel pro ně tentokrát
v klaunovském šatu kat.
O ostrých hrotech
narazil jsem na cestě na ostré hroty
všude kolem byl slyšet řev
přehlédl jsem je a rozřezal si boty
teď mi z nich s každým krokem kape krev
Host NaPokraji - Titti Dufva
Sever se vší syrovostí a možná i trochu surovostí.
Žádní sobi a losi. Jen černobílé zaplískané ulice plné kafkovských postav kdesi na západě Švédska.
A v té zdánlivé ponurosti je přitom tolik života. Stačí dýchnout na rozmrzlé ruce, očistit spoušť krabice a sednout si do nějakého autobusu. A přes to mokré sklo flákat jeden obraz za druhým.
Dnes tu k nám NaPokraj poprvé zavítala zahraniční návštěva. Jsem rád, že se mi ji podařilo po dlouhé době ulovit, protože její fotografie sleduji už delší chvíli. Titti je z Borås, města na jihozápadě Švédska, kde v 80. letech studovala fotografii a umění. A kde dosud žije. Tyhle krásné, syrové fotografie nafotila ale až teprve nedávno. A velká část z nich je právě z Borås a okolí.
Průhledy přes skla autobusů za jízdy. Vločky řežou blánu chodníku a po něm rozvláčná tmavá postava. Přechody, podchody, průchody a pochody. Surrealita reality na dotek. Titti vypráví o ulici, ale vypráví to po svém. Někdo by řekl, že její fotky jsou drsné. Pro mě jsou to verše ulice. Je to, jako když pozoruješ ulici skrze černobílý krasohled.
„Od osmdesátek jsem v ruce nedržela foťák. Teprve před šesti nebo sedmi lety jsem ho vzala do ruky. A začala fotit lidi na ulici. Beru ho s sebou všude, je to posedlost.“
„Dělám to spíš pro sebe. Ale baví mě to sdílení. Chci vidět, zda ty obrazy lidé vnímají podobně jako já sama.“
Letní marnosti
Sedávat na pařezu s růžencem tekoucím mezi prsty.
Hulákat zpitý do hory.
Vozit se na káře s voňavým obilím a zapřahat vola před kola.
Sypat vanilku do ran v dubu ztepilých mízou.
Výt jako kojot do tvých snů měsíční noci.
Svlékat se a oblékat do ranních ros.
Být kejklířem a nebýt.
Ou vádí ouja! Ouja ou!
zařvali "chcípni"
zařvali jenom "chcípni"
než mi ukázali záda
než mi ukázali záda
byli klasickou sviní
v převleku za kamaráda
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
zařvali jenom "chcípni" než mi ukázali záda byli klasickou sviní v převleku za kamaráda -
21.1.2011. Jablonec nad Nisou. Koncert Psích Vojáků. Filip Topol ještě otírá rukávem krev z kláves, poslední akord, opona. Do šatny pak ... -
Sever se vší syrovostí a možná i trochu surovostí. Žádní sobi a losi. Jen černobílé zaplískané ulice plné kafkovských postav kdesi na západě... -
narazil jsem na cestě na ostré hroty všude kolem byl slyšet řev přehlédl jsem je a rozřezal si boty teď mi z nich s každým krokem ... -
Sedávat na pařezu s růžencem tekoucím mezi prsty. Hulákat zpitý do hory. Vozit se na káře s voňavým obilím a zapřahat vola před kola. ... -
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
Vlasy mi šediví a brada prokvétá, cítím se jako host na vlastním karu... Ještě mi chvíli hraj... já budu poeta, Ty bílá v... -
hladina kaluže hnula se jen zvolna stín staré lampy je rozlomená lžíce nabírá můry tápající domů kočka se stáhla k nohám popelnic... -
Jen ať to bolí až řeže do morku kostí že budeš mít zakrátko přemnoho veselých smutečních hostí. Ti s úlevou bu...
