na sklonku letních úplňků



ten strop je blízký víku truhly
po stěnách stíny koček jdou
a tvoje oči aniž uhly
se s těmi mými neprotnou
snad nastal čas jít skládat uhlí
zaplašit vrány podzimu
jenomže mně se dávno nechce
šetřit si kabát na zimu
listí už stejně neshrabu…
to radši předtím nežli vstanem
půjdu se zlehka projít ránem
zahradou plnou dlouhých stínů
nehnutě černých jeřábů


Ve ztemnělé kavárně...


Ve ztemnělé kavárně
červené stěny
mísené hovory a možná i
steny
podivní muži tu pod stolky
malují
červeným vínem zlým
portréty ženy

Obrysy obrazů
ňadra těch hlav
plují po parketách
co stohlavý dav

Mísí se navzájem pijákům pod nohy
vědouce kterému vzaly by dech
prohrané sny co po vínu
přebolí
ve tvářích zažehnou
poslední vzdech

Punk´s not head


6.8. 2016

Procitl jsem na setmělých jatkách. Světelný kužel ze stropu protínal a řezal prasečí hlavy v šeru kolem mne. Neviděl jsem celá těla, jen mlhavé obrysy v místech doteku světla. To světlo se chvělo v podobné křeči jako prasečí těla. A na hácích, vzdáleně podobných Kristovu kříži první golgotské noci, visely žebra a kýty. Klečel jsem na holé, studené podlaze a zkoprněle civěl na tu stínohru.

Předsmrtný tanec rypáků. Rypáčí tango.

A do toho hrála punková hudba. A cinkaly krígle s pivem.

Popel a dým do našich očí.

Kam dál? Oblíbené příspěvky