V pokoji bez dveří...

V pokoji bez dveří

vzpomínky vadnou

dávná vzplanutí tíží

srdce chřadnou

Není už popela

nehřeje peřina

nehledá tajemství

tvá ruka u klína

Zbytečná slova

stravují těla

zakletá ústa však

mluvit by chtěla

falešné odrazy

život ve falešných odrazech

pod střechou co se tváří jako nebe
ve čtyřech pobouraných zdech

v průvanu slov ze kterých zebe
...
natáhnout obě ruce pro pomoc
zjistit že pravda je jinde než byla prve
že není den ale dávno temná noc
s hvězdami v kaluži čerstvé krve

úplněk v lednu

zlehka se projít zimní travou

jako když vlci za potravou

a toho třpytu nadýchat se

po ukončení noční práce

trochu se otřít blízko smrti

jak ptáci k ledu přimrznutí

Je ticho...

Je ticho
krájí se den
nocí, která nebyla
vlhká je
zlatem protkaná
tvoje peřina

Host NaPokraji - Oto Sládek

Minimalismus s ...

maximálním ...

účinkem ... OTO 

SLÁDEK ...

... ráno zvedá hlavy ...

a všechny tvé pocity ...

se tlačí tam a zpátky ...

Apollinaire ukrytý v

přístavu ... vypluje ...

... když léto odcházelo

s posledními cvrčky ...

a ona si četla na terase

... churavěl anonymní

svobodou ... 

... v šedých polích ...

byli černí pastýři ... a

červený polibek ... byl

obnovený rytmus ... v

zimním městě ...

... Kdo světlem projde

... co říkáš ? ... slova

jsou sestra, co hladíš

ve vlasech ... kdo

světlem projde ...

zanechá klíč i stesk ...

... Paříž je krajina

náznaků ... vítr pokouší

anděly ... a v podzemí

.... pomeranče bijí na

spánky mladých

námořníků ...

... a možná to není

brána ... ale zmrazené

okamžiky štěstí ...

a možná průzračná

rafinovanost dychtění

... noční Goya ... pod

lampou je pustá duše

snadnou kořistí ... a vítr

ve vlasech ti češe

chryzantémy ...