zalitá v jantaru...



všechna ta chvíle je zalitá v jantaru

v přeletu draka nad ztichlým náměstím

v barový stoličce vržený proti zdi

v břízách a pannách co už se nechvějou

ve skoku jelena a vlčím severu

ve vlasech stařeny s ošklivým úsměvem

v posledním cigáru kouřeným za chůze

ve slavným Hosana co blízko má k Ukřižuj

ve chvíli věčnosti zalitá v jantaru

hříbě jsi za časů letního večera

milovat omylně neumí ani Bůh

natožpak opilec básník a dobrodruh

¨

Vezmi mne daleko



Miláčku, prosím tě, vezmi mne daleko,

třeba jen na výlet jídelním vozem.

Až tam, kde jeřábi zpívají nad řekou,

anebo alespoň dva metry pod zem...


V posledním jaru



Vlasy mi šediví a brada prokvétá,

cítím se jako host na vlastním karu...

Ještě mi chvíli hraj... já budu poeta,

Ty bílá vlaštovka v posledním jaru.


Časy něhy



Májový úplněk mi prohřívá kosti,

až matčin obraz ze zdi tiše vyje...

Brzy už! Za chvíli přijdou mí nejlepší hosti...

Prastará sklíčenost. Sladká onanie.



Kam dál? Oblíbené příspěvky