srkaje vývar z krysích kožíšků
přemítám, co mne nejvíc bolí
dones mi, prosím, trochu soli
a jednu břitvu, Ježíšku…
a holce, kterou ve tmě lovím
pokoj dej věčný...do mých ohrad
přijdou se vlci na noc ohřát
hebcí jak sníh, co ve stromoví
utišil hrůzu překryl ticho
a do rozbřesku na zahrádce
naléhal s něhou jako k matce
na její bílý nahý břicho