na stále stejné staré židli...

 


na stále stejné staré židli
na kterou světlo už nesvítí
jen mezi kameny sám bydlím
ti co dřív viděli mě nevidí

nemám dost síly stále znova
říkat kdo jsem že se neměním
raděj půjdu se mlčky schovat
za oprátku někam do větví

Ruce tvé povedu krajinou...


 

Ruce tvé povedu krajinou
tajně a s křehkostí vran
budu ti jednou ne jedinou
ženou tvých budoucích rán



Nenecháš dlaně mé tě zranit...


 

Nenecháš dlaně mé tě zranit

přespříliš hýčkáš v sobě zlost

Uváži duši tvoji na nit

nezbyde z tebe ani kost


Já a můj pes jsme hnali nocí...

 



Já a můj pes jsme hnali nocí...

ozvěnou zchřadlou v našich krocích

samotě hledat v parku lék

společným lovem Karkulek


Jedna z nich možná příliš smělá

si pod Jiráskem zapomněla

kalhotky a svůj kvítek bílý

dobrý už leda pro vázu


Oba jsme v tuhle strašnou chvíli

nad její krásou tiše vyli

spojeni poutem starobylým

krví a kusem provazu



Kam dál? Oblíbené příspěvky