Tajný deník soch



noc přišla na vraném koni a

projížděla mezi světy

ulicí byla slyšet tma



 měsíc sražený lešenářskou trubkou

dvůr se železnou maskou

holubi



do města přišlo jaro 

v tom bylo všechno



vůně dávných stehen

a tíha co se násobí




Za noci tichých žab...


 

Za noci tichých žab

kdy kvetou klíny víly Mab

se dechem na dně sklenky ztrácí

co tajného se v srdce vrací



o síle tvých větví

 


 jednou tvé větve podepřou

co opona nezakryje

tvář jen tak trochu pobledlou

vrstvami hořké ironie

staré myšlenky povedou

za závěs kde bývaj zmije

 

Jak nám to holky chtěly ukázat...


 

Milá maminko, píšu ti ze školy v přírody. Máme se tady fajn. Spím s Péťou a Pepou v pokojy. Fčera jsme byly na výletě za dykobrazi. Jeden mě málem kofl do oka. Naštěstí se trefil jen Pepovi kolena a musel do nemocnice. Večer nám soudruška úča spívá a my ji to hezky kazíme, taky zpěvem. Péťa bude mít dvojku nebo možná i trojku z chování.

Musím už jít. Jdeme do pokoje k holkám. Pozvali nás na tajný dort. Asi nám to chtějí ukázat.

Tvůj Martínek

Blues pro zlou holku


 

Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,

zalej mě slzama, co nasbíráš do lahve vína.

Přijď za mnou do sadu jen v noční košili,

zalej mě slzama... ještě než zešílíš.


A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá,

v krajině, která se tou nocí rozpůlila.

Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři,

cigáro připal si severní hvězdou... až půjdou hrobaři.


Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,

snad ještě zahoříš, i když už dohasínáš.

Rozčeš si vlasy, propusť ty havrany,

vedle mě lůžko si rozestel... na listí shrabaný.



Kam dál? Oblíbené příspěvky