jednou tvé větve podepřou
co opona nezakryje
tvář jen tak trochu pobledlou
vrstvami hořké ironie
staré myšlenky povedou
za závěs kde bývaj zmije
jednou tvé větve podepřou
co opona nezakryje
tvář jen tak trochu pobledlou
vrstvami hořké ironie
staré myšlenky povedou
za závěs kde bývaj zmije
Milá maminko, píšu ti ze školy v přírody. Máme se tady fajn. Spím s Péťou a Pepou v pokojy. Fčera jsme byly na výletě za dykobrazi. Jeden mě málem kofl do oka. Naštěstí se trefil jen Pepovi kolena a musel do nemocnice. Večer nám soudruška úča spívá a my ji to hezky kazíme, taky zpěvem. Péťa bude mít dvojku nebo možná i trojku z chování.
Musím už jít. Jdeme do pokoje k holkám. Pozvali nás na tajný dort. Asi nám to chtějí ukázat.
Tvůj Martínek
Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,
zalej mě slzama, co nasbíráš do lahve vína.
Přijď za mnou do sadu jen v noční košili,
zalej mě slzama... ještě než zešílíš.
A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá,
v krajině, která se tou nocí rozpůlila.
Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři,
cigáro připal si severní hvězdou... až půjdou hrobaři.
Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,
snad ještě zahoříš, i když už dohasínáš.
Rozčeš si vlasy, propusť ty havrany,
vedle mě lůžko si rozestel... na listí shrabaný.
jsem oběť pýchy
své i té cizí
falešně tichý
hlasitě zmizím
skryju se tajně
v korunách stromů
budete marně
lákat mě domů
A tělo její ve věnec vpletl
A v ohybu jejím ztrestal pýchu
To tělo svaté dlaní horkou hnětl
To teplo vzešlé k nohám hodil světu
A ona marně nahá bez hlavy
A sladce v trupu temnoty
To světlo hřála pro davy
To vše bez vděku droboty