Na Pokraji

Co je to láska
jen dutý vzdech
tři bodné rány na zádech

na stále stejné staré židli
na kterou světlo už nesvítí
jen mezi kameny sám bydlím
ti co dřív viděli mě nevidí

nemám dost síly stále znova
říkat kdo jsem že se neměním
raděj půjdu se mlčky schovat
za oprátku někam do větví

Ruce tvé povedu krajinou
tajně a s křehkostí vran
budu ti jednou ne jedinou
ženou tvých budoucích rán

Nenecháš dlaně mé tě zranit

přespříliš hýčkáš v sobě zlost

Uváži duši tvoji na nit

nezbyde z tebe ani kost

ozvěnou zchřadlou v našich krocích

samotě hledat v parku lék

společným lovem Karkulek

Jedna z nich možná příliš smělá

si pod Jiráskem zapomněla

kalhotky a svůj kvítek bílý

dobrý už leda pro vázu

Oba jsme v tuhle strašnou chvíli

nad její krásou tiše vyli

spojeni poutem starobylým

krví a kusem provazu

Stránky