zalitá v jantaru...



všechna ta chvíle je zalitá v jantaru

v přeletu draka nad ztichlým náměstím

v barový stoličce vržený proti zdi

v břízách a pannách co už se nechvějou

ve skoku jelena a vlčím severu

ve vlasech stařeny s ošklivým úsměvem

v posledním cigáru kouřeným za chůze

ve slavným Hosana co blízko má k Ukřižuj

ve chvíli věčnosti zalitá v jantaru

hříbě jsi za časů letního večera

milovat omylně neumí ani Bůh

natožpak opilec básník a dobrodruh

¨

Vezmi mne daleko



Miláčku, prosím tě, vezmi mne daleko,

třeba jen na výlet jídelním vozem.

Až tam, kde jeřábi zpívají nad řekou,

anebo alespoň dva metry pod zem...


V posledním jaru



Vlasy mi šediví a brada prokvétá,

cítím se jako host na vlastním karu...

Ještě mi chvíli hraj... já budu poeta,

Ty bílá vlaštovka v posledním jaru.


Kam dál? Oblíbené příspěvky