o síle tvých větví

 

 jednou tvé větve podepřou

co opona nezakryje

tvář jen tak trochu pobledlou

vrstvami hořké ironie

staré myšlenky povedou

za závěs kde bývaj zmije

 

Jak nám to holky chtěly ukázat...

 

Milá maminko, píšu ti ze školy v přírody. Máme se tady fajn. Spím s Péťou a Pepou v pokojy. Fčera jsme byly na výletě za dykobrazi. Jeden mě málem kofl do oka. Naštěstí se trefil jen Pepovi kolena a musel do nemocnice. Večer nám soudruška úča spívá a my ji to hezky kazíme, taky zpěvem. Péťa bude mít dvojku nebo možná i trojku z chování.

Musím už jít. Jdeme do pokoje k holkám. Pozvali nás na tajný dort. Asi nám to chtějí ukázat.

Tvůj Martínek

Blues pro zlou holku

 

Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,

zalej mě slzama, co nasbíráš do lahve vína.

Přijď za mnou do sadu jen v noční košili,

zalej mě slzama... ještě než zešílíš.

A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá,

v krajině, která se tou nocí rozpůlila.

Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři,

cigáro připal si severní hvězdou... až půjdou hrobaři.

Za noci, do který zavoní čerstvá hlína,

snad ještě zahoříš, i když už dohasínáš.

Rozčeš si vlasy, propusť ty havrany,

vedle mě lůžko si rozestel... na listí shrabaný.

oběť pýchy

 

jsem oběť pýchy

své i té cizí

falešně tichý

hlasitě zmizím

skryju se tajně

v korunách stromů

budete marně

lákat mě domů

 

 

A její tělo ve věnec vpletl...

A tělo její ve věnec vpletl

A v ohybu jejím ztrestal pýchu

To tělo svaté dlaní horkou hnětl

To teplo vzešlé k nohám hodil světu

A ona marně nahá bez hlavy

A sladce v trupu temnoty

To světlo hřála pro davy

To vše bez vděku droboty