už svoje drahé přikrýváme...

 



už svoje drahé přikrýváme

ticho je vrbám nad potokem

kam kdosi mrštil bludný kámen

na měsíc, který jedním okem

 

spí podrásaný mezi keři

potom co vypil tůni k večeři

snad příliš brzy už se šeří…

to podzim tluče rýčem do dveří



Bezbřehé zátoky porostlé mechy...


Bezbřehé zátoky porostlé mechy

pohltí navěky všechny mé vzdechy

S nezbytnou lítosti budu pak sledovat

přemnohé múzy co stihl jsi milovat 




ve starým bytě po dědovi


 


Ve starým bytě po dědovi

civím jak někdo, kdo se dozví,

že týdny spí už spánkem věčným

a zapomněl se na konečný.


Dal jsi mi, Bože, ženu krásnou,

bez ní je místnost tmavá, pustá.

Až nade mnou tu díru zhasnou,

kéž zdají se mi její ústa...



Milovali se

 



milovali se ve čtverci dvora

mezi pískovištěm, klepačem, hrobečkem Mourka

a večerní okna přivírala oči

ve stejnou vteřinu při stejný sekvenci seriálu

 nikdo nevěděl, odkud to jde

kterej darmošlap ruší obřad zajetýho večera

 v podprsence a vyhrnutý sukni

brala ho do úst nadarmo Boží jméno

několikrát jí musel zakrejt oči

aby neviděla první paprsek vrytej do opuky

vešel tam plaše, malé noční dítě

a ublížil by jako zvířeti 




Kam dál? Oblíbené příspěvky