Hudba srdce

hudba srdce skučí ve mně
v lustru praskaj křišťály
blány mozku duní temně
k vřískotu mé píšťaly


 ticho svírá v ruce noty
vyje na mne ze všech stran
mává prackou do prázdnoty
v rytmu křídel černých vran


 smrt a marnost ve mně bydlí
v sále bez zdí úpí stesk
netopýři svými křídly
starají se o potlesk


(text J. H. Krchovský, k poslechu zde)




Příběh II. (útržek dopisu)


Prošli jsme spolu zahradou vzplanutí, zahradou lehkosti, zahradou úžasu,
na nic jsme se netázali, nebylo toho třeba, neboť tato zahrada je místem vzácnosti.

Potom jsme vstoupili do zahrady rozumu, toho šílenýho podvodu,
kde slepci vedou slepce a ksichty jsou zdeformovaný hrůzou a záludností,
je to směšná scéna...

Vracím se do zahrady lehkosti a do zahrady vzplanutí, do zahrady nenápadnosti a zahrady ticha; neptej se proč, odpověděl bych ti mlčenim.
nahý slova vrhaný proti zdi ... Neser se s tím!

Řek´s mi, na vyhořelejch pláních úžasu cosi začalo hnít a opadat,
aby cosi novýho mohlo začít růst.
Já ti vodpovídám... pokud chceš mluvit o čistotě, měl by ses nejdřív
projít kanálama sraček, potom o nich budeš mluvit míň nebo vůbec.

Žiješ podivnej příběh. Je plnej úzkosti
Žiješ podivnej příběh. Je plnej prohranejch bitev
Žiješ podivnej příběh. Je plnej mlčení
Žiješ podivnej příběh. Je plnej posedlosti

Nelze se vracet, nelze spočinout
Nic jsem se nenaučil
Vstupuju opakovaně do stejný řeky

(Pavel Zajíček)

Ze zahrady vzplanutí




Kam dál? Oblíbené příspěvky