Act.No. 24




Vánoční dárky už byly rozdané, seděli v obýváku, jen se svíčkou a koukali k oknu, za kterým se snášely velké bílé vločky, v koutě popraskával gramofon staročeské koledy.
Blížila se desátá hodina, vzal lahev načaté kořalky a vyrazil k Hradu...nádvoří před katedrálou bylo zaplněné a mlčky naslouchalo slovům Františka Tomáška, amen, cestou pak potkal Kateřinu - došli až na most Karlův a pod sochou Borgiášovou popíjeli kořalku a s ostatními nočními pocestnými zpívali koledy, přáli si klidné vánoce, aby pak byli rozejiti několika chlapíky s bílou přilbou ozdobenou hvězdou kremelskou...

Psal se prosinec roku osmdesátéhoosmého.

3 komentáře:

  1. Fotka plná, i prázdna zároveň. Človeku sa občas nechce ani nadýchnuť, - či vydýchnuť. Tak to na mňa pôsobí. Ach, tie horizonty ...
    Čítanie skvelé ...
    palo b

    OdpovědětVymazat
  2. Obraz, který mívám před očima před Vánoci, kdy je celý město zblblý, lidi pospíchaj někam do paladia nebo tesca, všude něco řve, svítí a bliká a člověku se chce vyprázdnit hlavu a zmizet někam do samoty... líbí se mi to atmosférou a zvláštní křehkostí.

    OdpovědětVymazat
  3. Atmosféra, kterou jsem sice nezažila, ale díky tobě jsem si jí mohla alespoň představit.. Díky. :-)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky