Seděli v nádražce u piva a zelený, hlavy opřený o sebe a uždibovali tlačenku s cibulí a octem, z rádia chrčel zlatej slavík, Startky se měnili v dým houstnoucí pod stropem... - bylo to necelou hodinu po tom, co jejich kamarády naložili benga do antonů, když se snažili dostat na koncert, a oni jen o chlup unikli schovaní ve křoví u cesty, drželi se tam za ruce, pak se políbili, a přes les se vydali k nejbližšímu městečku, aby pak spolu smutně seděli v zakouřený nádražce, pivo prokládali zelenou a uždibovali tu hnusnou tlačenku, potom přijel vlak, zavřeli se do kupéčka, zatáhli záclonky a vášnivě se snažili zapomenout...
vzpomínka roku osmdesátéhosedmého
Ako som už písal. Nádherný obraz ... akt ako krivky, ... embryo, ... život, ... spomienka.
OdpovědětVymazatVeľmi sa mi však páči i bez asociácii.
palo
libi se mne velmi taky,...ted to dostalo other dimension after jsem cetl doprovod
OdpovědětVymazatJirko, jako abstrakce je to krásná dekorativní věc, ALE s tím psaním!! To je mráz po zádech. Hodně silně jsi na mne zapůsobil.
OdpovědětVymazatJednou ty jednověté vzpomínky prostě vylezou...
Vymazatkrásná abstrakce, mrazící text vyvolávající vzpomínky
OdpovědětVymazato mně je známo, že mám slabost pro kombinaci modré a červené, je to moc pěkná abstrakce... ale nějako mi nejde k tomu textu. Je to silná věc, ale ve mně tahle vzpomínka má šedošedou barvu se žlutou kontrapunkcí v podobě těch startek a piva... ale to je jen můj pocit :-)
OdpovědětVymazat