My děti ze stanice Bullerbyn


Lukáš mi vyprávěl, že usnul, právě když vykrádal chatky. Byl hrozně unavený, našli ho tam policajti. Ležel na gauči, v náruči pytel s rádiem, do tváře svítili mu baterkou a na plakátě usmíval se opičák.


My, děti z Bullerbynu...my děti ze stanice Bullerbyn...


David se vrátil z Alžíru, živí se umejváním oken. Chodívá do čajovny, hraje tam šachy anebo jen tak sedí. A říkal mi jak umřel jeho táta a že si koupil nový boty. A že je nejvyšší čas vypadnout z týhletý mizerný země.


My, děti z Bullerbynu...sto roků samoty a jedna lžíce na boty..my děti děti ze stanice Bullerbyn...


A Evu vyhodili z práce. Půl měsíce v telefonním centru a řekla někomu, že je blbej, jenže oni si to natáčejí. potkal jsem jí na rohu náměstí, zrovna si kupovala párek. Tramvaje vypadají jako ňáký bílý červi.


My, děti z Bullerbynu...sto roků samoty a jedna lžíce na boty..my děti děti ze stanice Bullerbyn...


(Kapela Květy ke slyšení zde)


6 komentářů:

  1. nemám co dodat, protože nemám slov !!

    OdpovědětVymazat
  2. inu, "mají si kde hrát" ... výborne videný, a zobrazený priestor ... (so štipkou jedu)
    palo

    OdpovědětVymazat
  3. Franto, Ty mi poslední dobou hraješ do noty!

    OdpovědětVymazat
  4. Na první pohled pro mě strašně komplikovaný obraz, spousta věcí v relativně malé ploše. Název a text mi to trochu uspořádávají, ale furt to není ono... A tak mi leze napovrch vzpomínka na doby, kdy jsme s tátou vyráběli podobné houpací koníky na péru s dávali je do školek...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky