Tříkrálové

Kašpar opatrně a krátce zmáčkl tlačítko zvonku, na prosklených dveřích pavlačového bytečku se hnula záclonka a nerudný obličej naznačil ať vypadnou, zkusil to tedy Melichar u vedlejších dveří, tam už se dveře pootevřely, paní v šátku si dala prst před rty, aby jako byli potichu a nalila jim každému malinkýho ruma, usmáli se na sebe, mrkli a nad dveře napsali K+M+B, teď už zkoušel zazvonit Baltazar, otevřel jim chlapík s ustrašenýma očima, rozhlídnul se kolem, strčil jim do ruky načatý startky a rychle zavřel, zanechali tedy nad dveřmi opět svůj podpis a vyšli z domu do tmy.

V dálce se ozývalo: „My třííííí kráááálovééééé jdeme k váááám...“ , bylo skoro osm, nejvyšší čas dojít na malé náměstíčko na Kampě, kde se sešlo snad padesát králů, pozdravili se, zazpívali si a zase se rozešli do tmy, sníh křupal pod nohama a nerudný obličej stíral svým sousedům futra...

Tak skončili vánoce, a začal se devětaosmdesátý rok.