Tříkrálové




Kašpar opatrně a krátce zmáčkl tlačítko zvonku, na prosklených dveřích pavlačového bytečku se hnula záclonka a nerudný obličej naznačil ať vypadnou, zkusil to tedy Melichar u vedlejších dveří, tam už se dveře pootevřely, paní v šátku si dala prst před rty, aby jako byli potichu a nalila jim každému malinkýho ruma, usmáli se na sebe, mrkli a nad dveře napsali K+M+B, teď už zkoušel zazvonit Baltazar, otevřel jim chlapík s ustrašenýma očima, rozhlídnul se kolem, strčil jim do ruky načatý startky a rychle zavřel, zanechali tedy nad dveřmi opět svůj podpis a vyšli z domu do tmy.
V dálce se ozývalo: „My třííííí kráááálovééééé jdeme k váááám...“ , bylo skoro osm, nejvyšší čas dojít na malé náměstíčko na Kampě, kde se sešlo snad padesát králů, pozdravili se, zazpívali si a zase se rozešli do tmy, sníh křupal pod nohama a nerudný obličej stíral svým sousedům futra...

Tak skončili vánoce, a začal se devětaosmdesátý rok.

5 komentářů:

  1. Jiné psaní než Martinovo a to je dobře. Tohle je trnkovské a já už ten Tvůj sloh rozpoznám. Tyhle vzpomínky na leta osmdesátá by si zasloužily ucelenější a rozšířenější publikaci, to mi věř...

    ...ta fotografie je taková, jaké bych chtěl někdy v krajině dělat, přesně takhle abstrahující a přitom krajina ponechaná a neznásilněná čudlíky a lepením obrázků.

    OdpovědětVymazat
  2. naprosto souhlasím s Františkem. Fotka ponechaná svému osudu mimo PC a naléhavě krásná.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkné - chtěl bych se umět tahle dívat.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvelá, a pritom sa tvári jednoducho. Ten živý organizmus vnímam aj rozprávkovo, aj ako "Bubo" (jeden z démonov, ktorého snáď každý z nás niekde v sebe nosí) ...
    palo

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky