Z klecí

Sobotní rozpálené popoledne a bylo rozhodnuto, že se jede za město, teta tam má v kolonii svých několik metrů a chatku, navštívíme ji. 

Nebyl z toho vůbec nadšený, ale co mu zbývalo. Hromadně městskej autobus zastavil u drátěného plotu, vešli jednou ze dvou bran a ocitli se v kleci plné dalších klecí (nezažil Petr Fiala něco podobnýho?), v každé z nich malá chatka a lidé v plavkách a s motyčkou, co za týden zarostlo, muselo se zkultivovat, ale to už vcházeli do klece na, kterou byla hrdá teta, hned přinesla pár jahod, žlutou limonádu, děti zobejte. Nebavilo ho to, navíc hrozilo, že nafasuje motyčku a tak popad mladšího bratra za ruku (ostatní se rozvalili před chatkou), utekli do klece s pískovištěm a zeměkoulí na druhé straně kolonie.

Seděl a koukal na vzniklé bábovky, už z nich taky dávno vyrost, oči mu pořád těkaly na cestu za plotem, kam asi vede, kam choděj ty holky a kluci, kousek dál našel díru v pletivové ohradě a utíkal po cestě, na konci uviděl malý rybníček zarostlý rákosím, skočil do něj za ostatními a užíval si zábavu mimo klece... V podvečer našel bratra v kleci s pískem a zeměkoulí, teta jim na cestu do města nakrájela pažitku do polívky.

Ten den u rybníčku potkal Kateřinu. Od té doby jezdil na výlety za tetou rád každý letní víkend, aby mohl utéct z klecí...