JSME SI BLÍZCÍ JAKO PRVE
ač důvod je mi záhadou
nosíš z kapek mojí krve
náhrdelník pod bradou
Starý věnec z mého hrobu
usušilas na čele
místo něj teď zdobí skobu
polštář z naší postele
V obálce máš moje vlasy
starý obraz chmurný
mezi ňadry schovala jsi
klíček od mé urny
Slova, která jsem ti říkal,
napsal někdo po zdech
z naší lásky zbyl jen výkal
uhořelý povzdech
(J.H. Krchovský)