Ani Ň




15.7. (z vlastních deníků pro Lázeňský host)

Poutní den č. 5. Tohle píšu s velkým časovým odstupem a už si skoro nic nepamatuji. V takových případech není pravděpodobně čestné vymýšlet si nesmysly. Mám tedy tři možnosti: buď se omezit na pouhý záznam trasy s několika útržkovitými vzpomínkami, nebo psát o něčem úplně jiném. Anebo nenapsat ani Ň.

Volím všechny tři možnosti najednou. Solenice, již druhý puchýř na noze. Horní Hbity, Jelence, vidím na zemi podezřele přejetého brouka. Skvostná hospoda U Palanů v Dalekých Dušníkách. Po dvou pivech radostně konstatuji, že má mysl již zvládla pokročilou techniku jogické levitace. Ouběnice, zběsilí draci na obloze. Dobříš... hospoda Na růžku, utopenci na mělčině, tři piva. Můj stan v pangejtu u silnice vedoucí z Dobříše na Starou Huť. Prudký vítr před bouřkou, pohrává si se špičkami bříz jako muž s halenkou.
Višňová. Má cesta vede na hřbitov. Jsem sám a říkám si, že nic není mrtvé. Hroby mají velkou schopnost mluvit. Stačí naslouchat.

Velmi lehké nebo hravé vítězství je buď nejvyšším, nebo zdánlivým vítězstvím. Koupil jsem si holící strojek a říznul jsem se při holení tak, že mi odpadla hlava. Uši mi ale zůstaly neporušeny. Nejsem tedy Van Gogh. A nevyznám se v numismatice.

Ani…

4 komentáře:

  1. prima čtení a fotka samozřejmě též

    OdpovědětVymazat
  2. Obraz lehce posmutnělý, možná až depresivní, také se těším na věci budoucí snad lepší...
    U Palanů,Na růžku....aj. jsou naštěstí stálé jistoty na cestách.

    OdpovědětVymazat
  3. hm, pôsobivé. - až bolí ... (portrétik!) ... super
    palo

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky