Nevěsta a stín


Šly dny a noci, on byl sám a nikdo nebyl s ním,
seděl jak z žuly vytesán a neměl žádnej stín.
Sýček mu sletěl na hlavu za svitu zimních hvězd,
neb myslel si, že není živ, že mrtev dávno jest.

Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.
Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.

V bílém paní oděná, šla tudy v noční čas,
zůstala tam na chvíli, květy propletlý vlas.
On kouzla, která vládla ním, přemohl za pár chvil,
k sobě ji strhl, v její stín oba dva zahalil.

...fragment básně z Tolkineových Příhod Toma Bombadila, ve zhudebněné formě k poslechu zde...



4 komentáře:

  1. Moc zaujala - jak zpracováním tak úryvkem - mám hrozné nedostatky v četbě, tedy alespoň té básnické a tak si to alespoň zde vždy s tou fotečkou vychutnám .)

    OdpovědětVymazat
  2. a já si spíš vybavil Erbenovy veršované horory (zvané Kytice), možná proto, že jsem jako malej (cca 6-7) něco podobnýho načmáral pastelkama po zaslechnutí několika veršů...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky