blues měsíce Marii z ulice




Po tom, co vhodil jsem do louží udice,
číhaje na noční můry a bělice,
kamenná Marie, ta z rohu ulice,
ožila v kaluži na dně mé sklenice.

Vešla jak denice nahlížet do barů,
kde život krásně čpí do piv a ovaru
a když pak někomu ukradla kytaru,
hrála to blues krásně a postaru.

Zapadám nad ránem, ovšem ne lhostejně.
K tomu jak stíny si ze tváří odhrne
a řekne pane, dnes v noci raděj ne...
Ty vaše vlasy...ty jsou moc stříbrné.

3 komentáře:

  1. Důvěrně známé místo a zážitek, jaké jsme si žili, když nám bylo šestnáct...
    Pro mně tam ta atmosféra a nálada je.
    A vzpomínka.

    OdpovědětVymazat
  2. A noc byla dlouhá... to už snad ani nepamatuji :) Bezva...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky