Někdy na tebe myslím
když v podzimních ránech
plazím se vlhkým listím
po hrobkách na Olšanech
Občas tě i potkám
když se tvůj obraz nerozdvojí
směješ se mrtvým fotkám
všem, jen ne té mojí
Jednou ti vyznám lásku
a budeš-li mít zájem
pozvu tě na procházku
urnovým hájem
Zatím mne však drtí
skutečnost tíživá
že ač nejsi po smrti
tak přesto nejsi živá
(J.H. Krchovský)
Es precioso y triste a la vez. Un saludo sincero.
OdpovědětVymazatMně to nepřijde smutné, jen krásné. E.
VymazatJe těžké dohnat Krchovskýho až pod povrchy, přijmout a vnímat co opravdu napsal...Není to jen "hřbitovní" slovtvůrce, není to jen povrchová ponurost. On je vlastně často velmi optimistický.
OdpovědětVymazatA tobě pomohlo tentokrát ostřejší světlo, které se ti šine obrazem, dostat pod plazivou náladu s rudým zásahem(jak jinak u tebe) kapku optimismu.
you are invited to follow my blog
OdpovědětVymazatHmm tedy - pěkně a báseň jak dělaná - dobré Františku :)
OdpovědětVymazatKrásně se to doplňuje!
OdpovědětVymazatLenka
ta špetka rudý se k tomu Krchovskýmu náramně hodí... je to něco, co trošku zabolí, něco hluboko... obraz i text moc fajn
OdpovědětVymazat