Volal jsem...



12.4. 2013 (z vlastních deníků pro Lázeňský host)


Volal jsem do bílé zdi a zeď se mi odvděčila nářkem. Stála tam ještě jedna dívka, měla rudé vlasy a smutné oči, měla v ruce roztrženou dopisní obálku a hleděla do bílé zdi. Některé zdi odrážejí emoce. Projdeš kolem a když jsi pozorný, můžeš ucítit emoce lidí, kteří tudy prošli před tebou... Nymburk, procházím městem a zničehonic zatoužím po dynamice. Rozeběhnu se a bavím se tím, jak krajina zrychluje... lidé, domy, parky. Z pohledu všeobecně pojímané relativity není zdaleka jisté, zda se pohybuji já, nebo mé okolí. 

Volal jsem do krajiny a krajina se mi odvděčila iluzí. Stál tam ještě pes, možná to byl bílý kojot, a štěkal na svět. Psi buď běží, nebo štěkají, protože tak je to naučili lidé. Já neštěkám, protože běžím.

Volal jsem do noci a noc se mi odvděčila závěsem. Tím závěsem, kterým můžeš přikrýt své obavy. Lze tak učinit i rundou piv nebo rumů. Lze tak učinit i chůzí po vodě, když zrovna vyje bílý kojot. Lze tak učinit, když budeš vytrvale zapřahat kola před vola a hrát si na blázna...

Zapřahám kola před vola. Ale ten se mi ničím neodvděčí...

5 komentářů:

  1. A přece se stalo ještě něco. Než jsi dodběhl krajinou pro závoj, zeď se obarvila. Nejspíš protože umíš volat silně.
    Lenka F.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky tomu běžím taky a to vše díky Tobě .) moc dobré, moc

    OdpovědětVymazat
  3. Veľmi, veľmi ...
    Neviem ani čo napísať, tiež bežím ... ako nevypnutý televízor - a pred, aj za, Koniec vysielania ... šUMENIE rozladených šošoviek ... dnes iba toľko :-), ahoj - palo.

    OdpovědětVymazat
  4. Ten bílý kojot s Tebou jde tak nějak životem, zdá se mi anebo často sedává na Tvým prahu...

    Co napsat, tohle hltám a užívám si to a jsem rád, že je prostor, kde takové věci mohou vznikat a vynikat.

    OdpovědětVymazat
  5. Neběžím, jsem zastaven (ne odstaven) a musim najít kde je start.
    Ta fotka je fajn, jsem rád, že i sportovní žurnalistika k nám našla cestu :)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky