Den dětí



Za okny chcalo a chcalo, přesto je vyhnali ven. Navléknutý do bledě modrejch košil s červenou jedničkou pod krkem, hodili na sebe aspoň kus igelitu a znuděně došli na plácek mezi panelákáma a panelama. Z navezenehého kopce zbytků ze stavby se pomalu sunulo bláto na cestu i na plácek, ale už to bylo jedno - původně bílé botasky byly hnědé a promočené.

Za chvíli byl plácek plný stejně promočených a modrokošilatých postaviček, mezi kterými se mísili chlapíci celí v zeleném, jeden z nich zapískal na píšťalku a všichni se ukázněně rozestoupili, jeden ze zelených přivedl vlčáka a začal ho štvát proti jinému zelenému obalenému molitanem. Když byl molitanovej povalenej do bláta a vlčák zavřenej do auta, přinesli zelení dvě vzduchovky a modří se u nich střídali a strefovali terčík, mířili vleže a tak se z modrých brzo staly hnědí, pak dostali od zelených tatranku a žlutou limonádu, pořád chcalo a chcalo...

Sundal si promočenou jedničku z krku, strčil ji do kapsy a rozepnul si košili. Pak se k němu přidal Honza a Jarek, stáli tam tak v dešti, kousali do tatranky a užívali si dopadající kapky na svých dětských hrudích. Přišel k němu zelenej a že prej ať se zase upraví, jinak že to bude hlásit do školy, pár dalších si stouplo kolem a rozepnutou košili sundali, pak se přidala i Zuzana, rozepla si knoflíčky promočené košile a zelenej byl nad těma čtrnáctiletejma pahorečkama celej nesvůj, začal nervózně pokřikovat, přidala se i Ivana a Tereza a za chvíli po plácku poskakovali všichni dopůli těla, pořád chcalo a chcalo, vykřikovali nějakou odrhovačku, tancovali, vlasy se lepily a užívali si "svůj den". Zelení nevydrželi a vytáhli z auta vlčáka, jeden vystřelil slepej do vzduchu...

Natáhli na sebe modré, mokré košile a rozešli se domů.

Tak se skončil Den dětí v osmdesátýmpátým kdesi na Jižáku.

11 komentářů:

  1. Někdy je to chcaní ale krásný..... a pěkné vzpomínání, docela lituji že jsem nebyl ani modrej a ani zelenej, vyvrhel bezšátkovej ;) dnes to beru jinak a vzpomínky tak nějak chybí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já byl od čtvrtý třídy vyhazovanej. A todle není uplně tak moje vzpomínka, to je z vyprávění od účastníka...

      Vymazat
  2. krásný povídání Jirko, jen co je pravda. Já tedy ošátkovanej byl, i když nevím proč. Inu, byli všichni prvňáci ve vesnici, byl jsem taky. Pak tátu po operaci slepáku vyhodili jako nepolehlivého (už tenkrát!) z porcelánky, já šel pro změnu na operaci srdce do Brna a když jsem se po půl roce ve dvaašedeátém vrátil domů, nějk to bylo jinak a šátek na krk jsem už nikdy neuvázal. Jó, to je dávno !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, Jirko, že vy jste to dětsví vs. stát a pionýr měli (co jsem slyšel od rodičů) vyšponovanější. Já už se mohl aspoň připojit do skautské náhražky TOM, což se celkem dalo.

      A díky

      Vymazat
  3. Krásnej Den dětí, co víc by si mohly přát, snad leda ještě besedu s příslušníkem VB :-))
    I ten trilobit se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak trilobit mě teda nenapadnul :)
      díky

      Vymazat
  4. Krásná fotka...krásný příběh :-) Víc není co dodat :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Pre mňa parádny "inokraj", nádherná Fotka ...
    palo

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky