Za okny chcalo a chcalo, přesto je vyhnali ven. Navléknutý do bledě modrejch košil s červenou jedničkou pod krkem, hodili na sebe aspoň kus igelitu a znuděně došli na plácek mezi panelákáma a panelama. Z navezenehého kopce zbytků ze stavby se pomalu sunulo bláto na cestu i na plácek, ale už to bylo jedno - původně bílé botasky byly hnědé a promočené.
Za chvíli byl plácek plný stejně promočených a modrokošilatých postaviček, mezi kterými se mísili chlapíci celí v zeleném, jeden z nich zapískal na píšťalku a všichni se ukázněně rozestoupili, jeden ze zelených přivedl vlčáka a začal ho štvát proti jinému zelenému obalenému molitanem. Když byl molitanovej povalenej do bláta a vlčák zavřenej do auta, přinesli zelení dvě vzduchovky a modří se u nich střídali a strefovali terčík, mířili vleže a tak se z modrých brzo staly hnědí, pak dostali od zelených tatranku a žlutou limonádu, pořád chcalo a chcalo...
Sundal si promočenou jedničku z krku, strčil ji do kapsy a rozepnul si košili. Pak se k němu přidal Honza a Jarek, stáli tam tak v dešti, kousali do tatranky a užívali si dopadající kapky na svých dětských hrudích. Přišel k němu zelenej a že prej ať se zase upraví, jinak že to bude hlásit do školy, pár dalších si stouplo kolem a rozepnutou košili sundali, pak se přidala i Zuzana, rozepla si knoflíčky promočené košile a zelenej byl nad těma čtrnáctiletejma pahorečkama celej nesvůj, začal nervózně pokřikovat, přidala se i Ivana a Tereza a za chvíli po plácku poskakovali všichni dopůli těla, pořád chcalo a chcalo, vykřikovali nějakou odrhovačku, tancovali, vlasy se lepily a užívali si "svůj den". Zelení nevydrželi a vytáhli z auta vlčáka, jeden vystřelil slepej do vzduchu...
Natáhli na sebe modré, mokré košile a rozešli se domů.
Tak se skončil Den dětí v osmdesátýmpátým kdesi na Jižáku.
Někdy je to chcaní ale krásný..... a pěkné vzpomínání, docela lituji že jsem nebyl ani modrej a ani zelenej, vyvrhel bezšátkovej ;) dnes to beru jinak a vzpomínky tak nějak chybí :)
OdpovědětSmazatNo já byl od čtvrtý třídy vyhazovanej. A todle není uplně tak moje vzpomínka, to je z vyprávění od účastníka...
Smazat:D tak Ty taky....
Smazatkrásný povídání Jirko, jen co je pravda. Já tedy ošátkovanej byl, i když nevím proč. Inu, byli všichni prvňáci ve vesnici, byl jsem taky. Pak tátu po operaci slepáku vyhodili jako nepolehlivého (už tenkrát!) z porcelánky, já šel pro změnu na operaci srdce do Brna a když jsem se po půl roce ve dvaašedeátém vrátil domů, nějk to bylo jinak a šátek na krk jsem už nikdy neuvázal. Jó, to je dávno !!
OdpovědětSmazatjo a fotka náramná
SmazatJe fakt, Jirko, že vy jste to dětsví vs. stát a pionýr měli (co jsem slyšel od rodičů) vyšponovanější. Já už se mohl aspoň připojit do skautské náhražky TOM, což se celkem dalo.
SmazatA díky
Krásnej Den dětí, co víc by si mohly přát, snad leda ještě besedu s příslušníkem VB :-))
OdpovědětSmazatI ten trilobit se mi líbí.
Tak trilobit mě teda nenapadnul :)
Smazatdíky
Krásná fotka...krásný příběh :-) Víc není co dodat :-)
OdpovědětSmazatPre mňa parádny "inokraj", nádherná Fotka ...
OdpovědětSmazatpalo
Krásná vzpomínka! Foto též. :-)
OdpovědětSmazat