Projekce



z plakátu
se na mně směje krasojezdkyně divokejch dálek
sem vedle ní jezdec na morový slepici
a po dlažbě blednou stíny lamp
jako zlomený labutě jitra
na rukách samý skvrny
krev sperma a med

usmívá se
Dneska polykám jenom plameny šavle
a tak už jen chvíli kouříme
a řikáme Lepší mít s kym šukat múzy
než mít na hotel a holt člověk někdy žije
aby to přežil a tyhle dvojitý ranní pití
sou tichá modlitba


5 komentářů:

  1. Když mrknu na poslední tvoje fotky, daly by se zařadit do škatule "Umělcovo Olomoucké období".Jinými slovy-mrkni co jsi tvořil před rokem a co dnes.

    Já to beru.

    Text musim ještě louskat, je to nějakej přesun, zatím nevím jak se k němu stavět jsouc zvyknutý na jinou skladbu slov a písmen, přemýšlím, jak jsi k tomuto přišel.
    Uvidíme...

    OdpovědětVymazat
  2. Jak už jsem psal,píšu to teď sice z mobilu ale včera jsem si ji užil v pc u tebe ...moc se mi líbí!

    OdpovědětVymazat
  3. ... dýchli na mňa beatnici, - oslovilo veľmi ... palo.

    OdpovědětVymazat
  4. šedivá, zvláštní, trochu neuspořádaná... a přesto se mi líbí a pasuje mi k textu

    OdpovědětVymazat
  5. Františku, já pořád nevím, jak to napsat. Že mi to připomíná undergroundový roky, kdy jsme buď pařili, nebo byli na koncertě, jenom ráno to nebylo úplně nejlepší, ale do večera to člověk rozchodil, a v lednici bylo jen vaničkový sádlo ze sámošky, protože bylo nejlevnější, a mezi bohy patřili Topol a Kerouac. Jo a ta rána byla jako tahle fotka, i s flekama na chodníku.

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky