Jedné krve


Jsou jedné krve? 
Ty, on, ono...?



Každé ono? 
Kdo to ví?

Nedořezal by se
pravdy ni krve.

noční krajinou


Zlou nocí tmelem krysích slin
jdou Kilián a Augustýn
tmou někde v žebrech rozvalin
kol vrahovických hvozdů

prvý má v žilách heroin
      druhý zas v klopě rozmarýn
     jeden je otec, druhý syn    
hlas slavíka i drozdů

                                        tam uvnitř těla, v kterém spím
                                  jdou dva a mají jeden stín
                                  a když mi projdou osrdím
                                   jsme psychopat a cherubín

slavíci drozdi s ostny v těle
směju se nad tím nevesele
jeden z nich umře
já to vím

villonská balada pro B.


Se mnou jste šla i do neštěstí,
po bledých nocích s večeří,
která spíš byla ranou pěstí
a sebevránou v příšeří.
Tím smíchem, kdy už nevěřím,
že vlci nejsou andělé
a přeci slunce z kadeří
Vám kreslí pruhy po těle.

Ty Vaše vzlyky do pelesti
stojatou vodu rozčeří.
Že voní divě po neřesti
dvě těla, černí panteři,
v tom holobytu zádveří,
klín klínem v pupku postele,
kde spíš než Bohu uvěřím,
Vám, slečno s pruhy po těle.

A stejná jste i na tom scestí,
kde chlápci s větrem soupeří
a ženou cvalem do bolesti
kobylu zbitou bezvěřím.
Jste rovnítko mé páteři.
A páterem i kostelem,
když černé oči zešeřím,
Vám, slečno s pruhy po těle.

Tiše mi v domě na předměstí
všeptnete Není na tě lék…
A to mi trne u zápěstí.
Z Vás a z těch pruhů po těle.


ZLÁ(sky)





Z lásky se léčívám nálevem z utopenců, 
včerejším ležákem, salátem Bible... 
Za oknem panny jdou, bílé a bez mládenců, 
jejich zpěv vábí mne ode dna kýble. 

V myšlenkách vyje mnou daleko nad topoly, 
co asi která z nich pod šaty skrývá? 
Ta, co je uprostřed, na pryčně mezi koly, 
ta ze všech nejhezčí... ta není živá. 

Nechte mi, dívenky, tu sivou holubici, 
ať ještě pro dnešek bledne v mém domu... 
V domu, kde mřelo se mečem a po přeslici, 
samotou pro lásku... a láskou k tomu! 

Kam dál? Oblíbené příspěvky