Z ostrova na ostrov...


14.7. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Jako nepatrnost v kazašské stepi. Táhnu si svou samotu z ostrova na ostrov. Když se mě pokusíš chytit a zajmout, kojot vycení zuby a zaboří dráp. Do nás obou. V Almaty je jeden dům, bez oken, bez dveří a ze střechy stále kape voda. Až tam jednou zešílím a ty budeš stát vedle mne v té tmě, možná se poddám a budeme opravdu spolu. A to už nebudu sám...

Vracím se po delší době. Snad mi, přátelé, prominete... a těším se aspoň na některé z vás do Dobšic. 

4 komentáře:

  1. Ta je Martine! O písmenkách nemluvě ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Martine, krásná fotka a text. Jak je tahle fráze dnes ohraná, přál bych si, abys vnímal ten důraz, s jakým to píšu.

    Není co promíjet! Nemáme managera, kterej by buzeroval po lehčí autorské pauze kohokoli z nás.

    Na ty Dobšice se těším. Na Tebe hodně.

    OdpovědětVymazat
  3. To víš, že promíjíme :-) Krásné....a také to není ode mne fráze :-)

    OdpovědětVymazat
  4. pri tomto obraze som sa usmial i zosmutnel, ... ale tie slniečka sú silnejšie.

    toto je úžasný priestor ... smieme byť i nebyť ...
    rád som opäť i čítal ...
    palo

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky