Host Na pokraji - Barbora Nebeská

Žena.

Chvíli jsem přemýšlel, co o autorce a její tvorbě říci, a napadlo mě, že použiji právě a jen to jediné slovo. Netřeba to zbytečně okecávat, v tom slově je obsaženo vše důležité. Je mimo jakoukoli pochybnost, že autorka je ženou. I na jejích fotografiích se často vyskytují ženy. Texty, které nám překládá pod fotografiemi, odkrývají půvabně neurčitý ženský svět, jenž je mi jako muži vzdálen, a přesto je mi blízký.

Pojďme tedy nahlédnout do toho bytostně ženského labyrintu, fotografiemi i autorčiným povídáním pod nimi...



Sen o letu

Ty světlé oči se občas zatáhnou.
Zatemní.
Jako by vlivem okamžiku vpadli do nitra.
K jádru.
V tu chvíli vidí jen to jedno.
Nic není důležitější než to, co se právě děje.
To zatemnění znamená rozkoš.
Rozkoš z viděného.
Z pocitu jedinečnosti a splynutí.
Z pocitu, že by z toho mohlo být něco nového.
Něco společného.

Něco z nás...




Racek

Snaha povznést se. Povznést se a lítat v kreativních vodách. Létat ve vodách a nechat se hřát. Nechat se hřát ohněm, který nepálí.“

To jsou ale plky. Naivní snaha o našroubování plytkých slov na sílu živlů.

Je unavená. Bohužel neví, zda je unavená fyzicky nebo psychicky. Nabízí se první varianta, ale pravdivá bude asi ta druhá. Zvláštní, na jednu stranu toho asi vydrží hodně, říkají to, ale pak přijde to nečekané. Energii střídá povadlost. Asi jako ta paní, kterou dnes viděla v kavárně. Fuj!

Alkohol by měl způsobovat euforii. Měl by pomáhat. Ale je to mizerný společník.

Chce to drogy. Nemá s nimi žádné zkušenosti, ale možná o to víc bude její zážitek určující. Třeba zahlédne malého racka, který zaútočí na velký Pražský hrad... 



Tiše souznící

Má ráda své tiché společníky. I když jsou to lidé zcela konkrétní, které denně nebo často potkává, zná je, přece jsou v jejích představách jiní. Oni totiž mlčí. Nic neříkají. Jen tam jsou a tiše přihlížejí. Strnulé postavy, před nimiž se odehrává děj. Děj, jehož ona je původcem. Děj, který prožívá a už ho nedokáže prožívat sama. V jakékoliv situaci, kterou prožije a kterou si přehrává v hlavě, nikdy u toho není sama. Vždy jsou u toho minimálně dva či více tichých společníků. Otázkou je, proč tam jsou? Kde to má původ? Proč je tam potřebuje mít? Od kdy tam jsou? Proč jsou to zcela konkrétní lidé? Proč má potřebu své pocity a emoce ventilovat před těmi lidmi? Za normálních okolností s nimi v reálném životě jedná zcela formálně. Proč jsou tedy němými svědky jejích představ?



...V mužském zákoutí...

Leží s hlavou zamotanou omamnou vůní tabáku. Nutí ji ke kašli, ale přesto se mu oddává. Odráží útoky a chrání si své soukromí. Naléhání je silné. „Poodhal se, alespoň kousíček. Já ti dávám všechno“, šeptá. Cloumá s ním zvědavost. Domáhá se pozornosti. Ona je netečná. Zdánlivě netečná, protože je v ní touha. Dokáže se však ovládat. Čeká na vhodný okamžik. Oddaluje. Líbí se jí jeho naléhání. Skučí, prosí... je neoblomná. Zanechává ho v přítomnosti a nechá se odnášet jinam. Cítí tam jeho doteky, ale myšlenky utíkají kamsi za hranice...

...neví, jak dlouho snila, nemohlo to být déle než pár minut. Přesto se něco změnilo. Na jeho tváři se mihl úsměv. Nesmělý, plachý, zároveň však odhodlaný a sebevědomý. „Ne, příště už tě nenechám utéci do představ. Příště tu zůstaneš se mnou, zcela přiznaně...



U zdi stála

Dívá se na sebe a připadá si nová, jiná. Jako by se dívala na někoho jiného. Dívá se se zájmem, jako na něco co zná, ale dlouho to neviděla. Nebo na něco úplně neznámého, ale přesto povědomého. Cítí doteky na svém těle, ale je to tělo opravdu její? Její mysl se vznáší v prostoru. Chodí, mluví, funguje, ale jako by měla před očima průhlednou stěnu. Ta jí sice provází odjakživa, ale poslední dobou je hmatatelnější. Žije si sama v sobě jinak než na povrchu. Je to těžké, ale svým způsobem jí to vyhovuje. Má se kam schovat. Nechce, aby jí to někdo vzal. Raději sama u zdi stojící než v davu a bez svých myšlenek. 

22 komentářů:

  1. Ááááá ....moje oblíbená autorka :-)
    Krásné.....obrázky znám ....textík si přečtu až budu mít chvilku klidu....na gauči s dvoujkou portského ....
    Krásnou návštěvu jsi nám sem Martine pozval :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem tedy ještě napnutá. Jen doufám, že ti to víno neztrpkne. :-))) Díky za písmenka, Martino!

      Vymazat
    2. Tak jsem přečetla...a víno neztrpklo...naopak při každé větě příjemně zesládlo :-)
      Díky za krásné počtení ....

      Vymazat
    3. Není vůbec za co... Díky moc! :-)

      Vymazat
  2. Báro, ten ostych byl naprosto zbytečný, vytvořila jsi velezajímavou věc, žádné klouzání po povrchu, ale pěkně hluboko vedený řez do "její" duše. To se obzvlášť cení. Prostě výborný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná proto už má tu duši tak rozřezanou. ;-)) Rozpačitá jsem z toho ale stále, však to znáš, že jo. ;-) Moc děkuji, Lenko!

      Vymazat
  3. Viděl jsem už v noci a neměl jsem ta správná slova. Nemám je ani teď. Je to síla a je to krásný...z celýho srdce fakt.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Františku, ty to prostě umíš.. Děkuji moc. :-)

      Vymazat
  4. Nedostal jsem se zatím k počítači abych si naplno vychutnal, tak zatím jen z mobilu čtu ty naprosto nádherný texty ( k fotkam, který znám odjinud) a jsem prostě unesen. Moc se mi to líbí, je to něco nového a jiného tady Na Pokraji. Prostě dobrý!
    Díky Báro a Martine.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Jirko! Projíždím si průběžné tvé texty.. jsem také unesena, protože tvé vzpomínky jsou skvělé, jako bych tam byla!

      Vymazat
    2. Baru díky :) Další texty najdeš u mne na webu efdva.wordpress.com

      Vymazat
    3. Díky! Určitě se podívám. :-)

      Vymazat
  5. Hm, krásne predstavenie.

    2x ma ošľahol Jacques Prévert, raz nepresne - "Spomeň si Barbara/Nad Brestom bez prestania pršalo toho dňa/A ty si kráčala usmievavá/Premoknutá radostná a hravá/V daždi..." a raz presnejšie - "Som žena odpoviete/A všetko je v tom/Čo ešte viacej chcete..."

    A samozrejme i mnohé iné ... Veľa dobrého svetla, prajem!, palo

    OdpovědětVymazat
  6. Moc fajn host,krásné kousky a pěkné čtení,užil jsem si to :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jedním dechem Barunko, jedním dechem fotky i povídání

    OdpovědětVymazat
  8. Dosti odvážné, neboť upřímné a otevřené; niterné, nadějeplné i uvěřitelné obrazy vektoru duše. Zajímavý a poučný exkurz do nahé mysli ženy… Další díl? :-)
    rj45

    OdpovědětVymazat
  9. Nebíčko je prostě jen jedno!:-)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky