Chvíli jsem přemýšlel, co o autorce a její tvorbě říci, a napadlo mě, že použiji právě a jen to jediné slovo. Netřeba to zbytečně okecávat, v tom slově je obsaženo vše důležité. Je mimo jakoukoli pochybnost, že autorka je ženou. I na jejích fotografiích se často vyskytují ženy. Texty, které nám překládá pod fotografiemi, odkrývají půvabně neurčitý ženský svět, jenž je mi jako muži vzdálen, a přesto je mi blízký.
Pojďme tedy nahlédnout do toho bytostně ženského labyrintu, fotografiemi i autorčiným povídáním pod nimi...
Sen o letu
Ty světlé oči se občas zatáhnou.
Zatemní.
Jako by vlivem okamžiku vpadli do nitra.
K jádru.
V tu chvíli vidí jen to jedno.
Nic není důležitější než to, co se právě děje.
To zatemnění znamená rozkoš.
Rozkoš z viděného.
Z pocitu jedinečnosti a splynutí.
Z pocitu, že by z toho mohlo být něco nového.
Něco společného.
Něco z nás...
Racek
„Snaha povznést se.
Povznést se a lítat v kreativních vodách. Létat ve vodách a nechat se
hřát. Nechat se hřát ohněm, který nepálí.“
To jsou ale plky. Naivní snaha o našroubování plytkých slov
na sílu živlů.
Je unavená. Bohužel neví, zda je unavená fyzicky nebo
psychicky. Nabízí se první varianta, ale pravdivá bude asi ta druhá. Zvláštní,
na jednu stranu toho asi vydrží hodně, říkají to, ale pak přijde to nečekané.
Energii střídá povadlost. Asi jako ta paní, kterou dnes viděla v kavárně.
Fuj!
Alkohol by měl způsobovat euforii. Měl by pomáhat. Ale je to
mizerný společník.
Chce to drogy. Nemá s nimi žádné zkušenosti, ale možná
o to víc bude její zážitek určující. Třeba zahlédne malého racka, který zaútočí
na velký Pražský hrad...
Tiše souznící
Má ráda své tiché společníky. I když jsou to lidé zcela
konkrétní, které denně nebo často potkává, zná je, přece jsou v jejích
představách jiní. Oni totiž mlčí. Nic neříkají. Jen tam jsou a tiše přihlížejí.
Strnulé postavy, před nimiž se odehrává děj. Děj, jehož ona je původcem. Děj,
který prožívá a už ho nedokáže prožívat sama. V jakékoliv situaci, kterou
prožije a kterou si přehrává v hlavě, nikdy u toho není sama. Vždy jsou u
toho minimálně dva či více tichých společníků. Otázkou je, proč tam jsou? Kde
to má původ? Proč je tam potřebuje mít? Od kdy tam jsou? Proč jsou to zcela
konkrétní lidé? Proč má potřebu své pocity a emoce ventilovat před těmi lidmi?
Za normálních okolností s nimi v reálném životě jedná zcela formálně.
Proč jsou tedy němými svědky jejích představ?
...V mužském zákoutí...
Leží s hlavou zamotanou omamnou vůní tabáku. Nutí ji ke
kašli, ale přesto se mu oddává. Odráží útoky a chrání si své soukromí. Naléhání
je silné. „Poodhal se, alespoň kousíček.
Já ti dávám všechno“, šeptá. Cloumá s ním zvědavost. Domáhá se
pozornosti. Ona je netečná. Zdánlivě netečná, protože je v ní touha.
Dokáže se však ovládat. Čeká na vhodný okamžik. Oddaluje. Líbí se jí jeho
naléhání. Skučí, prosí... je neoblomná. Zanechává ho v přítomnosti a nechá
se odnášet jinam. Cítí tam jeho doteky, ale myšlenky utíkají kamsi za
hranice...
...neví, jak dlouho snila, nemohlo to být déle než pár
minut. Přesto se něco změnilo. Na jeho tváři se mihl úsměv. Nesmělý, plachý,
zároveň však odhodlaný a sebevědomý. „Ne,
příště už tě nenechám utéci do představ. Příště tu zůstaneš se mnou, zcela
přiznaně...“
U zdi stála
Dívá se na sebe a připadá si nová, jiná. Jako by se dívala
na někoho jiného. Dívá se se zájmem, jako na něco co zná, ale dlouho to
neviděla. Nebo na něco úplně neznámého, ale přesto povědomého. Cítí doteky na
svém těle, ale je to tělo opravdu její? Její mysl se vznáší v prostoru.
Chodí, mluví, funguje, ale jako by měla před očima průhlednou stěnu. Ta jí sice
provází odjakživa, ale poslední dobou je hmatatelnější. Žije si sama
v sobě jinak než na povrchu. Je to těžké, ale svým způsobem jí to
vyhovuje. Má se kam schovat. Nechce, aby jí to někdo vzal. Raději sama u zdi
stojící než v davu a bez svých myšlenek.
Ááááá ....moje oblíbená autorka :-)
OdpovědětSmazatKrásné.....obrázky znám ....textík si přečtu až budu mít chvilku klidu....na gauči s dvoujkou portského ....
Krásnou návštěvu jsi nám sem Martine pozval :-)
To jsem tedy ještě napnutá. Jen doufám, že ti to víno neztrpkne. :-))) Díky za písmenka, Martino!
SmazatTak jsem přečetla...a víno neztrpklo...naopak při každé větě příjemně zesládlo :-)
SmazatDíky za krásné počtení ....
Není vůbec za co... Díky moc! :-)
SmazatBáro, ten ostych byl naprosto zbytečný, vytvořila jsi velezajímavou věc, žádné klouzání po povrchu, ale pěkně hluboko vedený řez do "její" duše. To se obzvlášť cení. Prostě výborný!
OdpovědětSmazatMožná proto už má tu duši tak rozřezanou. ;-)) Rozpačitá jsem z toho ale stále, však to znáš, že jo. ;-) Moc děkuji, Lenko!
SmazatViděl jsem už v noci a neměl jsem ta správná slova. Nemám je ani teď. Je to síla a je to krásný...z celýho srdce fakt.
OdpovědětSmazatFrantišku, ty to prostě umíš.. Děkuji moc. :-)
SmazatNedostal jsem se zatím k počítači abych si naplno vychutnal, tak zatím jen z mobilu čtu ty naprosto nádherný texty ( k fotkam, který znám odjinud) a jsem prostě unesen. Moc se mi to líbí, je to něco nového a jiného tady Na Pokraji. Prostě dobrý!
OdpovědětSmazatDíky Báro a Martine.
Moc děkuji, Jirko! Projíždím si průběžné tvé texty.. jsem také unesena, protože tvé vzpomínky jsou skvělé, jako bych tam byla!
SmazatBaru díky :) Další texty najdeš u mne na webu efdva.wordpress.com
SmazatDíky! Určitě se podívám. :-)
SmazatHm, krásne predstavenie.
OdpovědětSmazat2x ma ošľahol Jacques Prévert, raz nepresne - "Spomeň si Barbara/Nad Brestom bez prestania pršalo toho dňa/A ty si kráčala usmievavá/Premoknutá radostná a hravá/V daždi..." a raz presnejšie - "Som žena odpoviete/A všetko je v tom/Čo ešte viacej chcete..."
A samozrejme i mnohé iné ... Veľa dobrého svetla, prajem!, palo
Děkuji, Palo! I za Préverta..
SmazatMoc fajn host,krásné kousky a pěkné čtení,užil jsem si to :)
OdpovědětSmazatDěkuji, Petře! :-)
SmazatJedním dechem Barunko, jedním dechem fotky i povídání
OdpovědětSmazatMoc děkuji... :-)
SmazatDosti odvážné, neboť upřímné a otevřené; niterné, nadějeplné i uvěřitelné obrazy vektoru duše. Zajímavý a poučný exkurz do nahé mysli ženy… Další díl? :-)
OdpovědětSmazatrj45
Dalším dílům asi odzvonilo....
SmazatNebíčko je prostě jen jedno!:-)
OdpovědětSmazatDěkuji, Syslíku. :-)
Smazat