O smrti zdá se mi s úsměvem debila,
který se nad ránem, aniž by procit,
probouzí s výkřikem hrůzy, by nebyla
nakonec přespříliš útlounká v bocích.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Po zimě jaro a pak léto... dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima... zůstanu raděj mezi svýma! K... -
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry ... -
po obloze mraky jdou cestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou čern... -
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš -
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér... -
Welcome to the show Jednoho dne Rudy razantně vstoupil na scénu českých fotoserverů - vyvěsil fotografii s americkou vlajkou, na ko... -
"Nevím, jestli fotografie kradou duši, ale mám je ráda. Ptali se mne, proč fotím...Protože nějak musím. Od doby, co se mi před pěti le... -
Žena. Chvíli jsem přemýšlel, co o autorce a její tvorbě říci, a napadlo mě, že použiji právě a jen to jediné slovo. Netřeba to zbytečně o...
Výborné...
OdpovědětVymazatMoc pěkné...text mě, ač asi neměl pobavil.....představuji si úsměv debila :-)
OdpovědětVymazat... v. oslovujúce ... a bude asi "štíhlá jako vosa v pase..." (Manon) ... hm ...
OdpovědětVymazat