O smrti zdá se mi s úsměvem debila,
který se nad ránem, aniž by procit,
probouzí s výkřikem hrůzy, by nebyla
nakonec přespříliš útlounká v bocích.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
na stále stejné staré židli na kterou světlo už nesvítí jen mezi kameny sám bydlím ti co dřív viděli mě nevidí nemám dost síly stále znova...
-
Ruce tvé povedu krajinou tajně a s křehkostí vran budu ti jednou ne jedinou ženou tvých budoucích rán
-
Nekonečně inspirativní Katarína Orešanská a báseň, která inspiruje ji samotnou... -
Já a můj pes jsme hnali nocí... ozvěnou zchřadlou v našich krocích samotě hledat v parku lék společným lovem Karkulek Jedna z nich možná p... -
Nenecháš dlaně mé tě zranit přespříliš hýčkáš v sobě zlost Uváži duši tvoji na nit nezbyde z tebe ani kost -
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vzni... -
jsem plný básní vyzáblých jako jsou psaní na rozloučenou kdybys mi ve spaní potichu umřela zbudou tu po mně třaslavé listy -
všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a ...
Výborné...
OdpovědětVymazatMoc pěkné...text mě, ač asi neměl pobavil.....představuji si úsměv debila :-)
OdpovědětVymazat... v. oslovujúce ... a bude asi "štíhlá jako vosa v pase..." (Manon) ... hm ...
OdpovědětVymazat