O smrti zdá se mi s úsměvem debila,
který se nad ránem, aniž by procit,
probouzí s výkřikem hrůzy, by nebyla
nakonec přespříliš útlounká v bocích.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
Mrazivý vítr rve ze mne košili, i spodky po otci a bílé vlasy... Ne, ještě nežiju... Ne, ještě nešílím! Zatím jen hledám, kdo by m... -
Vladimír "Valokuva" Hudeček /1980/ Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž ne... -
Na jaře jsem vystavoval v Kratochvíli, v jedný skvělý kavárně v Olomouci. Po vernisáži s náma šel do Ponorky i dlouholetej kamarád Karel ... -
Za zvuku hudby jedových slin tančíš na oprátce něžně a hladce nevinně jak jehně na porážce. -
Kdybych měl možnost udělat výstavu slovenského fotografa Vladimíra Takáče (1958) v reálných kulisách, vypadalo by to takhle. Představt...
Výborné...
OdpovědětVymazatMoc pěkné...text mě, ač asi neměl pobavil.....představuji si úsměv debila :-)
OdpovědětVymazat... v. oslovujúce ... a bude asi "štíhlá jako vosa v pase..." (Manon) ... hm ...
OdpovědětVymazat