Na Pokraji...


Ona se sem možná vůbec nehodí ale když jsem ho viděl moc mi to připomnělo...Na Pokraji

Kráčím z bludiště...



18.12. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Prosincové mlhy pod mou kůži. Zaryjou se a vyjou. Na dlažbu padá můj podpatek a zvoní, nikoli hranou, ale poněkud depresivním očekáváním. V ponorce bývá temno a úzko, ale tahle ponorka je přívětivá a námořníci umí nalévat. V labyrintu, uvnitř... svítání a soumrak, v tichém chladu a mezi chvějícími se prsty. Lidé jako plovoucí ostrovy, bez směru a bez cíle. Kráčejí s maskami smějících se bestií. Největší bestie ze všech jsem já. Umím se vysmívat sám sobě, cynicky a krutě. Kráčím z bludiště...

Výhonky čtrnáctého roku



Tullamorské břehy nás přijmou za své.
Stáváme se součástí slivovických zátočin.
Vládne nečas a my máme potřebu se schoulit pod mírnější vody perlivé paní.
Pohltí nás moře plné válek? 
Máme právo na návrat v přílivu? 
Nebo nás vítání vodních mas vezme s sebou do mokrého domova? 

Je tu vlhko a nevlídno.

Je tu prázdno a v hrdle bublá..


Čtyři z tří před vámi...


Tak jako každý den po půlnoci zrána,
všechny mé touhy k tobě ještě sílí.
Tvá bytná varovala, ač je stará panna,
čtyři z tří před vámi už se oběsili...

Novoroční


Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře,
po mladým životě ve skříni kostra...
po loňským praseti ještě krev na dvoře,
v komoře přebejvá poslední ostrá...


Kam dál? Oblíbené příspěvky