Jen pro ten lehký dotek světla.......

Vysvobození

...čeho, z čeho, od čeho nechám již na fantazii ctěného diváka

Na Pokraji...

Ona se sem možná vůbec nehodí ale když jsem ho viděl moc mi to připomnělo...Na Pokraji

Kráčím z bludiště...

18.12. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Prosincové mlhy pod mou kůži. Zaryjou se a vyjou. Na dlažbu padá můj podpatek a zvoní, nikoli hranou, ale poněkud depresivním očekáváním. V ponorce bývá temno a úzko, ale tahle ponorka je přívětivá a námořníci umí nalévat. V labyrintu, uvnitř... svítání a soumrak, v tichém chladu a mezi chvějícími se prsty. Lidé jako plovoucí ostrovy, bez směru a bez cíle. Kráčejí s maskami smějících se bestií. Největší bestie ze všech jsem já. Umím se vysmívat sám sobě, cynicky a krutě. Kráčím z bludiště...

Výhonky čtrnáctého roku

Tullamorské břehy nás přijmou za své.

Stáváme se součástí slivovických zátočin.

Vládne nečas a my máme potřebu se schoulit pod mírnější vody perlivé paní.

Pohltí nás moře plné válek? 

Máme právo na návrat v přílivu? 

Nebo nás vítání vodních mas vezme s sebou do mokrého domova? 

Je tu vlhko a nevlídno.

Je tu prázdno a v hrdle bublá..

Čtyři z tří před vámi...

Tak jako každý den po půlnoci zrána,

všechny mé touhy k tobě ještě sílí.

Tvá bytná varovala, ač je stará panna,

čtyři z tří před vámi už se oběsili...

Novoroční

Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře,

po mladým životě ve skříni kostra...

po loňským praseti ještě krev na dvoře,

v komoře přebejvá poslední ostrá...