Kráčím z bludiště...



18.12. 2013 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Prosincové mlhy pod mou kůži. Zaryjou se a vyjou. Na dlažbu padá můj podpatek a zvoní, nikoli hranou, ale poněkud depresivním očekáváním. V ponorce bývá temno a úzko, ale tahle ponorka je přívětivá a námořníci umí nalévat. V labyrintu, uvnitř... svítání a soumrak, v tichém chladu a mezi chvějícími se prsty. Lidé jako plovoucí ostrovy, bez směru a bez cíle. Kráčejí s maskami smějících se bestií. Největší bestie ze všech jsem já. Umím se vysmívat sám sobě, cynicky a krutě. Kráčím z bludiště...

9 komentářů:

  1. všechno k sobě náramně pasuje, nádherná fotka se slovním vyjádřením

    OdpovědětVymazat
  2. "Největší bestie ze všech jsem já...."

    Podejme si ruce.

    Ten text s fotografií zcela přesně lícuje, obdivuju oboje. A na tý fotce mne fascinuje ta ostrá lampa v celkově neostrý kompozici, je to krásnej kus...

    OdpovědětVymazat
  3. výborná :)))) trošku se taky usmívám :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Jak Františka, též praštilo mně do očí "Největší bestie ze všech jsem já...." To je odvážný přiznání se. Pak s fotkou až hororově vyznějící...

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá je! Už na ni koukám asi popáté a pořád mě vtahuje víc a víc.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělá....stále v ní člověk nachází něco nového a zajímavého :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Si jedinečný, neopakovateľný, - čo viac napísať ...
    Opäť zážitok ...

    (tiež občas zmiznem akoby NIČ, z väznice toho VŠETKÉHO ...)
    palo

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkně mě štveš! Je to zatraceně dobré. ;-))

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky