Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře,
po mladým životě ve skříni kostra...
po loňským praseti ještě krev na dvoře,
v komoře přebejvá poslední ostrá...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Na jaře jsem vystavoval v Kratochvíli, v jedný skvělý kavárně v Olomouci. Po vernisáži s náma šel do Ponorky i dlouholetej kamarád Karel ... -
Ve ztemnělé kavárně červené stěny mísené hovory a možná i steny podivní muži tu pod stolky malují červeným vínem zlým por... -
Už dlouho žádná ozva nezní ti v uších proto že slabá je milá tvá neschopná řídit života svého otěže. Nemá už k tomu víc ... -
6.8. 2016 Procitl jsem na setmělých jatkách. Světelný kužel ze stropu protínal a řezal prasečí hlavy v šeru kolem mne. Neviděl jsem cel... -
V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek vítězí myšlenky ne příliš zábavné není však divu vždyť cosi nám končí z hlavy jen sply... -
Před týdnem proběhl tradiční Krákor. Poprosil jsem Michala Krále o pár fotek a postřehů z tohoto festivalu. Tu jsou: ... -
ten strop je blízký víku truhly po stěnách stíny koček jdou a tvoje oči aniž uhly se s těmi mými neprotnou snad nastal čas jít ... -
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ...
Krásná!
OdpovědětVymazatskvělá práce
OdpovědětVymazatTěšil jsem se na ní U Magora... Nevadí dočkám se příště.
OdpovědětVymazatMimochodem je výborná
Fotka fajnová, báseň skvělá! :-)
OdpovědětVymazatMoc pěkné.....oboje :-)
OdpovědětVymazat