Má radost, když začíná...

Má radost, když začíná pršet.

Je v tom jistá předzvěst.

Neví ani čeho, ale je tam.

V tu chvíli cítí, má dar čehosi.

Je úplně jedno, že neví čeho.

Je to takové nevědomé vědomí.

 Pocit naplnění.

Otupělá lehkost.

Zdánlivý pocit spokojenosti.



Tahle armáda andělů strážnejch... deník I.

Tahle armáda andělů strážnejch

věděla jenom jak se dobře namotat

na zbytek žiletkovýho drátu

ale ve vzduchu přesto

vonělo něco dobrýho

pomohla jsem ti

když sis pomoh sám

vzdychla naděje

než umřela poslední

velký je to

co dejcháš právě teď

řekla ještě potom

už do novýho

rána

(... z mého deníku a tak trochu pro Martina Dobeše, který mi ukázal, že psát si deník nemusí nutně znamenat do řádků a podle pravítka....)

To je vražda, napsala...

Na první výstavě.......

Volné pokračování mé fotografie "Na startu "

Světlo do mé komnaty...

1.3. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Rituály a obřady. Krátká procitnutí z všednosti do ještě všednější pozornosti. Uspokojení z opakujících se drobných požitků. Stín páry unikající z konvice čaje a braziér. Vůně pražené kávy. Lékořice z úst lačných po tichu, skořice z prstů při doteku šálku. Žižkovský vítr a jeho proměna ve světlo a stín. Oči mám otevřené a oči mám zavřené...

Bydlím v tomto bytě a klaním se v něm myším a kočkám. Možná je to proto, že se v hloubi duše chci stát myší, jíž se klaní nájemník bytu. Možná se chci stát kočkou za oknem, abys mě z gauče hladila po srsti.