Host Na pokraji - Ondrej Čechvala

Kdybych chtěl vyfotografovat, jak pojídám chrousta, žádného chrousta bych k tomu nepotřeboval. Stačil by mi vlastní prst, světlo a nějaká zeď, na kterou bych práskl stín zdeformované pazoury...

Kdybych chtěl namalovat mraveniště, rozsypal bych na plátno přes síto kmín nebo černou rýži... 

Zachytit tak banální věci je snadné a dá se to udělat i složitě. Mnohem těžší je obrazem zachytit složitější myšlenky tak, aby z nich člověk cítil odpovídající emoce. Myšlenka obtěžkaná emocí, zbavená klišé a podbízivosti, obraz za oponou, za níž nahlédne jen pozorné a přemýšlivé oko. 

Dnes k nám ze Slovenska zavítal Ondrej Čechvala. Jeho tvorbu sleduji od počátku, co jsem jeho fotografie zahlédl na photoextractu. Ondra se snaží modulovat příběhy filozofie (a nejen filozofie) do obrazů, převádět slova na světelné body a stíny. A nutno říci, že se mu to daří pekelně dobře. Nejděsivější černou můrou člověka s uměleckými ambicemi je sklouznout do patosu a klišé. Filozofie, slovy Adorna, je uvědomělým vzdorem vůči všem klišé. Ondrovy obrazy promlouvají naléhavě, jsou plné symboliky a kontrastu mezi objekty, a přitom nejsou prvoplánové a obejdou se bez efektních bouřkových mračen a tajemně mizejících postav kdesi asi v Assisi. V podstatě nemá cenu, abych to dále rozváděl. 

Konceptuální fotografie Ondry Čechvaly z jeho filozofické série a jeho vlastní komentáře pod nimi. Jsem rád, že mohou být jednou viděny pod sebou v celku a ještě raději budu, když je uvidím na stěně vedle sebe. Protože je to prostě kurevsky dobré...


Smrť Boha: Epochálna vražda. Smrť stáročia budovaného ideálu, koniec jednej morálky a začiatok... začiatok čoho? 

na slavnost Vzkříšení



Na slavnost Vzkříšení, s popelem na víčkách,
s ranami po těle děsím se nejvíc,
aby ta zdobená sváteční vajíčka
nebyla přeci jen z prdele slepic...


Kam dál? Oblíbené příspěvky