Na slavnost Vzkříšení, s popelem na víčkách,
s ranami po těle děsím se nejvíc,
aby ta zdobená sváteční vajíčka
nebyla přeci jen z prdele slepic...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obr... -
/pro Marii noc jako holka s dlouhým nožem mi nahá sedá u rohože a každým jarem sem vrací démoni mých deviací to kdybys př... -
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č... -
Kdysi jsem si tím taky prošel, nebolelo - hadička byla kluzká a akorát v zatáčkách to bylo nepříjemné. Jediné co bylo strašné - v... -
jak ze dna hrobky bílá váza odjištěná kulovnice ošklivý úsměv staré psice kterou jsem pro strach neodvázal tak se má matka na... -
Následující text je z pera Venduly Čepicové, fotografie obstaral z archivu Jirka Trnka. Ačkoli Desáté Tiché úterý bylo mým prvním Tichý...
Jasný, vím o ní už od chvíle kdy jsi ji vložil, líbila se mi hned jen jsem chtěl napsat něco víc. Je to silné,je to smutné a především je to výborné!
OdpovědětVymazatsváteční pocitovka s Tvým rukopisem... smutné a posledním veršem odlehčené zároveň...
OdpovědětVymazatPřesně jak píše Martin ...moc krásné :-)
OdpovědětVymazatZ prdelí, Františku, z prdelí... :-) Nemám sice ráda fota, která vypadají, jako bych si na procházku nevzala brýle, ale se světýlkama jo, ty můžu. Líbí moc. E.
OdpovědětVymazatFrantišku, co dodat! :-D
OdpovědětVymazat