Na slavnost Vzkříšení, s popelem na víčkách,
s ranami po těle děsím se nejvíc,
aby ta zdobená sváteční vajíčka
nebyla přeci jen z prdele slepic...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
Mrazivý vítr rve ze mne košili, i spodky po otci a bílé vlasy... Ne, ještě nežiju... Ne, ještě nešílím! Zatím jen hledám, kdo by m... -
Vladimír "Valokuva" Hudeček /1980/ Pražský rodák žijící v Kroměříži. Za život vystřídal několikero povolání, z nichž ne... -
Na jaře jsem vystavoval v Kratochvíli, v jedný skvělý kavárně v Olomouci. Po vernisáži s náma šel do Ponorky i dlouholetej kamarád Karel ... -
Za zvuku hudby jedových slin tančíš na oprátce něžně a hladce nevinně jak jehně na porážce. -
Kdybych měl možnost udělat výstavu slovenského fotografa Vladimíra Takáče (1958) v reálných kulisách, vypadalo by to takhle. Představt...
Jasný, vím o ní už od chvíle kdy jsi ji vložil, líbila se mi hned jen jsem chtěl napsat něco víc. Je to silné,je to smutné a především je to výborné!
OdpovědětVymazatsváteční pocitovka s Tvým rukopisem... smutné a posledním veršem odlehčené zároveň...
OdpovědětVymazatPřesně jak píše Martin ...moc krásné :-)
OdpovědětVymazatZ prdelí, Františku, z prdelí... :-) Nemám sice ráda fota, která vypadají, jako bych si na procházku nevzala brýle, ale se světýlkama jo, ty můžu. Líbí moc. E.
OdpovědětVymazatFrantišku, co dodat! :-D
OdpovědětVymazat