Cizí světy



Lezeme si do světů a nemáme dost.
Ten vlastní nám nestačí, a proto se vkrádáme, slídíme, zkoušíme trpělivost.
Je jen otázkou času, kdy to praskne, kdy se vyvalí ven všechno to, co bylo doposud skryto.
 Co bylo doposud krásné, ale v novém světle zhořkne.
Chtění, sžíravé chtění.
Dopřejme nám to.
Rozumní nechť nám to přenechají.
 Jen tím nás dostanou, tím nás zničí, protože je možné, že přestaneme chtít a opět lačně pohlédneme k novému štěstí.


staletá vteřina před Ní



po pláni hrůzy
ženu svý stádo koupacích kachen
pohledem přes její nohy
duní můj cval samoty


májová procházka s B.



Bílí čarodějové na protějším břehu se ještě nestihli nadechnout a v mý stopě už čmuchala láska, švihala tlapama a dejchala do mýho dechu a když sem vyčerpanej nemoh ulovit psa, řekla Pij z mojí krve, mlíka mám ještě dost. Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala. To už jsem ji měl rád, byla má smečka a byly i další noci...

/z vlastního deníku, kdy znovu děkuji Martinu Dobešovi za inspiraci.../




Kam dál? Oblíbené příspěvky