staletá vteřina před Ní



po pláni hrůzy
ženu svý stádo koupacích kachen
pohledem přes její nohy
duní můj cval samoty


májová procházka s B.



Bílí čarodějové na protějším břehu se ještě nestihli nadechnout a v mý stopě už čmuchala láska, švihala tlapama a dejchala do mýho dechu a když sem vyčerpanej nemoh ulovit psa, řekla Pij z mojí krve, mlíka mám ještě dost. Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala. To už jsem ji měl rád, byla má smečka a byly i další noci...

/z vlastního deníku, kdy znovu děkuji Martinu Dobešovi za inspiraci.../




Kam dál? Oblíbené příspěvky