Lezeme si do světů a nemáme dost.
Ten vlastní nám nestačí, a
proto se vkrádáme, slídíme, zkoušíme trpělivost.
Je jen otázkou času, kdy to
praskne, kdy se vyvalí ven všechno to, co bylo doposud skryto.
Co bylo doposud
krásné, ale v novém světle zhořkne.
Chtění, sžíravé chtění.
Dopřejme nám
to.
Rozumní nechť nám to přenechají.
Jen tím nás dostanou, tím nás zničí, protože je možné, že přestaneme chtít a opět lačně pohlédneme k novému štěstí.