Cizí světy

Lezeme si do světů a nemáme dost.

Ten vlastní nám nestačí, a proto se vkrádáme, slídíme, zkoušíme trpělivost.

Je jen otázkou času, kdy to praskne, kdy se vyvalí ven všechno to, co bylo doposud skryto.

 Co bylo doposud krásné, ale v novém světle zhořkne.

Chtění, sžíravé chtění.

Dopřejme nám to.

Rozumní nechť nám to přenechají.

 Jen tím nás dostanou, tím nás zničí, protože je možné, že přestaneme chtít a opět lačně pohlédneme k novému štěstí.



staletá vteřina před Ní

po pláni hrůzy

ženu svý stádo koupacích kachen

pohledem přes její nohy

duní můj cval samoty

V labyrintu cest

májová procházka s B.

Bílí čarodějové na protějším břehu se ještě nestihli nadechnout a v mý stopě už čmuchala láska, švihala tlapama a dejchala do mýho dechu a když sem vyčerpanej nemoh ulovit psa, řekla Pij z mojí krve, mlíka mám ještě dost. Pak jsme si v noci ve stráních lízali břicha a ta ranka na prsou mi zarůstala. To už jsem ji měl rád, byla má smečka a byly i další noci...

/z vlastního deníku, kdy znovu děkuji Martinu Dobešovi za inspiraci.../