A taková je U Magora neděle, před dveřma na ulici vlčák a pár jeho lidí taky tak, vzduch dole se ještě nehne včerejším kouřem, vyladěnejma kecama nočních lovců, pachem jejich a jiný zvěře a smrt pod kulečníkem zapomněla kalhotky.
Rozhrnu ten závěs, něco poklidím a první odtočený si liju přes mandle rovnou k srdci, to bodne. Představuju si, jak za chvíli přijdou bratří od Mořice, v černejch sutanách a s dušema bílejma od žalmů a já jim na stůl nosím svěcenou vodku a ty jejich tichý zdrávasy sou slabiky zoufalý něhy, protože nejmladší z nich se zamiloval do kamenný Kateřiny z rohu náměstí.
...z deníku, tak trochu....
Jak bych tam byl a žil to s tebou, snad díky tomu, že vždy, kdyyž jsem tam přijel, zažil jsem to předotvíračkový pozdní ráno (kdy jiní již chystají večeři).
OdpovědětVymazatAž se k tobě do šenku nahrne to kněžstvo, nezapomeň dát vědět.
Ano,dá se to prožít i když jak se říká - to se musí zažít,ale - umíš to podat,cítím to...dál než v hlavě!
OdpovědětVymazatFrantišku, skvělý inspirační zdroj je ten tvůj Magor. ;-)
OdpovědětVymazatKrásná neděle Františku :-)
OdpovědětVymazat