Mám jen tvou špínu za nehty...





Mám jen tvou špínu za nehty a kolem krku boa z pavích per.
Brka jsou dlouhá a špičatá a bodají mě do tváře.
Hroty směřují ven i dovnitř a nejsou ztupené.
Bodají mé tváře a bodají i ty cizí.
Tváře těch, kteří se neodbytně přibližují až moc blízko.
 Je to znepokojivé a nikoho to netrápí.
Je to plíživé a nikdo s tím nemá problém.
 Říká se, že to snad nikoho ani nevzrušuje.
Skutečnost by byla neodpustitelná.
Jak si stojíme?
Ozývá se „Ach“ a chvění.
Všude plavou mladé rybky.
V pořádku...

O tichých nedělích



Tamhleta jeptiška přibitá ke stěně
s otlakem mojí lbi na levém stehně
už týdny mi pomáhá v radostné přeměně
ze zlého zvířete v perfektní jehně

V nocích, kdy trýzním se hryzáním pohlaví
mumlaje prosebně přes krev a zdivo
kletby a úlitby, že jenom ona ví
kdy přijdou sladší dny či aspoň pivo

Chvála prý v bolesti zrozeným poupátkům
z trní a slavíků přibitých k růžím
za ranních vzkříšení nad pachem ostatků
všech mrtvých jehňat ve vlčí kůži...


Kam dál? Oblíbené příspěvky