Ženský za sklenicí piva v pootevřenejch dveřích baru.

Tmavovláska rozevlátá

Vietnamečka ocelová

Zlatovláska rozesmátá (nebo uhyhňaná ?)

Cikánečka havraní

Zrzka zamyšlená

Babča šedá

a Muslimka šátková... 

Míhaj se ty ženský za sklenicí piva v pootevřenejch dveřích baru.

Zdrávas

Bdi, zdrávas Maria, nad svými poutníky,

křičela do noci nejedna kostra.

Já šeptám, lehaje se tvými kotníky,

kéž by se pohnuly tak metr do stran!

V poslední večeři s děvkou a se zloději

vedu tě dokola neznaje bratra

a pak tvou violu pohladím nejhlouběji,

navzdory bušení mé bytné z patra.

Navzdory bušení s úsměvem odvěkým

navždy nás oddělíš od plev a zrna...

Až budeš hotová, spočinem na věky,

spi, zdrávas Maria, synů mých plná.

Divergence

23.9. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)

Na nic si nevzpomenu. Nic nevím. Kráčím smířlivě a blahosklonně, úzkosti tupím dutou hlavou. Jsem dutoň. Obdivuji krásu, ale spíš si dám pivo. Odcházím. 

Lovná...

20.9. 2014 (z deníků pro Lázeňský host)

Leží tam na schodech takové hnědé, zahnuté cosi, chodidla se tomu vyhýbají. Moc to nevoní, ale i tak to fotografuji. Josef fotografuje své vlastní chlupy. Má je ve tvaru svastiky s runy života a smrti. Vyprskávač loví křehkou laň mezi pruhy barevného skla. Děti jsou loveny v širokých vestibulech, skleněných labyrintech a schodištích. Jsme v zemi, kde všichni něco loví, zářivé, odpudivé, pomíjivé i zdánlivě stálé, s krovkami a mocnými pazoury či bez páteře, bez třpytu a v kocouřích botách, v ulitě i nahé, s prsy i s penisem v hlavě. Jsme na lovu... a příště se možná sejdeme na Vlachovce.

Tak trochu na (Ne) pokraji.....

POKUŠENÍ

NIC PAK UŽ NENÍ

Vše pro dobro...?

Přichází i odchází zároveň.

Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.

Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.

Nasává její vůni a okrádá o spánek.

Má pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.

Nevnímá její tlumený nářek, nevnímá, že se dusí.

Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že tu malou chudinku zachraňuje.

Je přece tak bezbranná s těma svázanýma rukama.

 V rámci jejího dobra ji vkládá do úst....

jen pro její pohodlí jí oči zavazuje...

jen pro pocit bezpečí ji ukládá...

 jen pro věčnou blaženost ji...