Tmavovláska rozevlátá
Vietnamečka ocelová
Zlatovláska rozesmátá (nebo uhyhňaná ?)
Cikánečka havraní
Zrzka zamyšlená
Babča šedá
a Muslimka šátková...
Míhaj se ty ženský za sklenicí piva v pootevřenejch dveřích baru.
Zdrávas
Bdi, zdrávas Maria, nad svými poutníky,
křičela do noci nejedna kostra.
Já šeptám, lehaje se tvými kotníky,
kéž by se pohnuly tak metr do stran!
V poslední večeři s děvkou a se zloději
vedu tě dokola neznaje bratra
a pak tvou violu pohladím nejhlouběji,
navzdory bušení mé bytné z patra.
Navzdory bušení s úsměvem odvěkým
navždy nás oddělíš od plev a zrna...
Až budeš hotová, spočinem na věky,
spi, zdrávas Maria, synů mých plná.
Divergence
23.9. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
Na nic si nevzpomenu. Nic nevím. Kráčím smířlivě a blahosklonně, úzkosti tupím dutou hlavou. Jsem dutoň. Obdivuji krásu, ale spíš si dám pivo. Odcházím.
Lovná...
20.9. 2014 (z deníků pro Lázeňský host)
Leží tam na schodech takové hnědé, zahnuté cosi, chodidla se tomu vyhýbají. Moc to nevoní, ale i tak to fotografuji. Josef fotografuje své vlastní chlupy. Má je ve tvaru svastiky s runy života a smrti. Vyprskávač loví křehkou laň mezi pruhy barevného skla. Děti jsou loveny v širokých vestibulech, skleněných labyrintech a schodištích. Jsme v zemi, kde všichni něco loví, zářivé, odpudivé, pomíjivé i zdánlivě stálé, s krovkami a mocnými pazoury či bez páteře, bez třpytu a v kocouřích botách, v ulitě i nahé, s prsy i s penisem v hlavě. Jsme na lovu... a příště se možná sejdeme na Vlachovce.
Vše pro dobro...?
Přichází i
odchází zároveň.
Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.
Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.
Nasává její vůni a okrádá o spánek.
Má
pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.
Nevnímá její tlumený
nářek, nevnímá, že se dusí.
Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že
tu malou chudinku zachraňuje.
Je přece tak bezbranná s těma svázanýma
rukama.
V rámci jejího dobra ji vkládá do úst....
jen pro její pohodlí jí
oči zavazuje...
jen pro pocit bezpečí ji ukládá...
jen pro věčnou blaženost
ji...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Fotografuji s kratšími nebo delšími přestávkami od dětství a k fotografii mě přivedl můj táta. Asi nejvíc mě ovlivnil český fotograf Jan Ság... -
Nezavřeš srdce své tajné schránky pluje mi v řece tluče mé spánky Nezavřeš dlaně ty misky vah vážním prý stejně co v... -
jen tak si tančím ve stínu stromů se světem válčím utíkám domů a zase vracím se zpět stínem kouře z cigaret světlo mi h... -
mizí klid větví, ztrácí se v davu duchů co neví, že ztrácí hlavu ztrácí se mizí, do vzpomínek jdou už dnes jsou cizí a svojí vi... -
Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst ... -
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě žije a přečtu jí něc... -
Vítek je ročník 1970. Vítek pochází ze Zlínského kraje. Vítek o sobě nerad mluví. Vítek vám ale umí zalézt do hlavy. C...
