Tmavovláska rozevlátá
Vietnamečka ocelová
Zlatovláska rozesmátá (nebo uhyhňaná ?)
Cikánečka havraní
Zrzka zamyšlená
Babča šedá
a Muslimka šátková...
Míhaj se ty ženský za sklenicí piva v pootevřenejch dveřích baru.
Zdrávas
Bdi, zdrávas Maria, nad svými poutníky,
křičela do noci nejedna kostra.
Já šeptám, lehaje se tvými kotníky,
kéž by se pohnuly tak metr do stran!
V poslední večeři s děvkou a se zloději
vedu tě dokola neznaje bratra
a pak tvou violu pohladím nejhlouběji,
navzdory bušení mé bytné z patra.
Navzdory bušení s úsměvem odvěkým
navždy nás oddělíš od plev a zrna...
Až budeš hotová, spočinem na věky,
spi, zdrávas Maria, synů mých plná.
Divergence
23.9. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
Na nic si nevzpomenu. Nic nevím. Kráčím smířlivě a blahosklonně, úzkosti tupím dutou hlavou. Jsem dutoň. Obdivuji krásu, ale spíš si dám pivo. Odcházím.
Lovná...
20.9. 2014 (z deníků pro Lázeňský host)
Leží tam na schodech takové hnědé, zahnuté cosi, chodidla se tomu vyhýbají. Moc to nevoní, ale i tak to fotografuji. Josef fotografuje své vlastní chlupy. Má je ve tvaru svastiky s runy života a smrti. Vyprskávač loví křehkou laň mezi pruhy barevného skla. Děti jsou loveny v širokých vestibulech, skleněných labyrintech a schodištích. Jsme v zemi, kde všichni něco loví, zářivé, odpudivé, pomíjivé i zdánlivě stálé, s krovkami a mocnými pazoury či bez páteře, bez třpytu a v kocouřích botách, v ulitě i nahé, s prsy i s penisem v hlavě. Jsme na lovu... a příště se možná sejdeme na Vlachovce.
Vše pro dobro...?
Přichází i
odchází zároveň.
Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.
Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.
Nasává její vůni a okrádá o spánek.
Má
pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.
Nevnímá její tlumený
nářek, nevnímá, že se dusí.
Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že
tu malou chudinku zachraňuje.
Je přece tak bezbranná s těma svázanýma
rukama.
V rámci jejího dobra ji vkládá do úst....
jen pro její pohodlí jí
oči zavazuje...
jen pro pocit bezpečí ji ukládá...
jen pro věčnou blaženost
ji...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
srkaje vývar z krysích kožíšků přemítám, co mne nejvíc bolí dones mi, prosím, trochu soli a jednu břitvu, Ježíšku… a holce, k... -
Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vzni... -
až když si vybíráš z kterého mostu možná tě přikryje dlaněmi ale není to sestra milosti s krásnými koleny ani stařena s rukama ... -
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č... -
Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil ... -
V roce 1841 byl z blázince poblíž Epping Forest propuštěn básník John Clare. Do svého domova v Helpstonu musel ujít 80 mil na sever. No a... -
Na úvod týhle dnešní vernisáže bych klidně mohl zkopírovat text, který jsem napsal u výstavy Zdeňka Janského. Ale já jsem si řekl ne. ...
