Lovná...



20.9. 2014 (z deníků pro Lázeňský host)

Leží tam na schodech takové hnědé, zahnuté cosi, chodidla se tomu vyhýbají. Moc to nevoní, ale i tak to fotografuji. Josef fotografuje své vlastní chlupy. Má je ve tvaru svastiky s runy života a smrti. Vyprskávač loví křehkou laň mezi pruhy barevného skla. Děti jsou loveny v širokých vestibulech, skleněných labyrintech a schodištích. Jsme v zemi, kde všichni něco loví, zářivé, odpudivé, pomíjivé i zdánlivě stálé, s krovkami a mocnými pazoury či bez páteře, bez třpytu a v kocouřích botách, v ulitě i nahé, s prsy i s penisem v hlavě. Jsme na lovu... a příště se možná sejdeme na Vlachovce.

5 komentářů:

  1. Velmi působivé vytržení z každodenního stereotypu... Člověče, zastav se a rozjímej o svém životě!

    OdpovědětVymazat
  2. I ty jsi však lovec. A možná tě i mám někde v šuplíku ulovenýho.

    Tož vlastně 1:1 ?

    Ta fotka je úvaha sama o lovcích a lovených. Takže dobrý.

    OdpovědětVymazat
  3. výborná....nic jiného se ani nedá napsat :-)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky