Přichází i
odchází zároveň.
Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.
Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.
Nasává její vůni a okrádá o spánek.
Má
pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.
Nevnímá její tlumený
nářek, nevnímá, že se dusí.
Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že
tu malou chudinku zachraňuje.
Je přece tak bezbranná s těma svázanýma
rukama.
V rámci jejího dobra ji vkládá do úst....
jen pro její pohodlí jí
oči zavazuje...
jen pro pocit bezpečí ji ukládá...
jen pro věčnou blaženost
ji...
no páni Barborko, to je něco !!
OdpovědětSmazatBaru, tak to je síla!!
OdpovědětSmazat...úžasné, další fotka a text, z kterých smrdí život už zpoza rohu.
OdpovědětSmazatAno!
OdpovědětSmazatMám pocit, že sa čoraz viac otváraš - len tak ďalej Barborka ... Výborné, pôsobivé ... ...
OdpovědětSmazatJá pořád nemám slov. Už je to víc jak tejden... Jeden z Tvých vrcholů!
OdpovědětSmazatKrásné... viděné srdcem... to je nejvíc
OdpovědětSmazat