Vše pro dobro...?

Přichází i odchází zároveň.

Vlastně tu ani není, ale dává o sobě vědět zvláštním způsobem.

Ulehá na prsa a dýchá z hluboka.

Nasává její vůni a okrádá o spánek.

Má pocit zvláštní síly, je přesvědčen, že se cítí poctěna.

Nevnímá její tlumený nářek, nevnímá, že se dusí.

Hladí jí po vlasech a hrdě se bije v prsa, že tu malou chudinku zachraňuje.

Je přece tak bezbranná s těma svázanýma rukama.

 V rámci jejího dobra ji vkládá do úst....

jen pro její pohodlí jí oči zavazuje...

jen pro pocit bezpečí ji ukládá...

 jen pro věčnou blaženost ji...