Ve větru se houpat, na vše koukat, chtěla bych jen být a trochu žít...
láska z pasáže u Domu módy
Včera, když zloději sklízeli výlohy
po nočním požáru módního Dómu,
složili na dlažbu do vilné polohy
jednu z těch figurín z lesklého chromu.
Byla již životem poněkud načnutá,
když špitla do ticha nepohnouc brvou,
ať se jí nebojím a klidně začnu tak,
jako by po letech byla mou prvou.
Jako by po letech říkám jí Maličká,
i když jsi od krve a trochu zebeš
a místo maskary máš popel na víčkách,
tebe mi posílá samotný nebe!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
V Krajinách, které nejsou. V Krajinách, které jsou vlčí. V Krajinách, kde tě sledují oči šelmy. Oči vlků jen v mých Krajinách... -
Před týdnem proběhl tradiční Krákor. Poprosil jsem Michala Krále o pár fotek a postřehů z tohoto festivalu. Tu jsou: ... -
V hlavě jak prstence zlatavých vzpomínek vítězí myšlenky ne příliš zábavné není však divu vždyť cosi nám končí z hlavy jen sply... -
Bylo tu zas. Tiché úterý. Již osmé. Stalo se tak třináctého června, v Kratochvíli, Dnes perem Jany Navaříkové. A objektivem Jirky Trnky. ... -
Ještě tě na sobě cítím a pocit je to zvláštní vždyť uběhlo jen pár okamžiků kdy tisklo se tvé tělo k mému a těžko říct kdy př...
