Ve větru se houpat, na vše koukat, chtěla bych jen být a trochu žít...
láska z pasáže u Domu módy
Včera, když zloději sklízeli výlohy
po nočním požáru módního Dómu,
složili na dlažbu do vilné polohy
jednu z těch figurín z lesklého chromu.
Byla již životem poněkud načnutá,
když špitla do ticha nepohnouc brvou,
ať se jí nebojím a klidně začnu tak,
jako by po letech byla mou prvou.
Jako by po letech říkám jí Maličká,
i když jsi od krve a trochu zebeš
a místo maskary máš popel na víčkách,
tebe mi posílá samotný nebe!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a ... -
Na naší poslední vernisáži NaPokraji 5 jsem mluvil o tom, že pro mne osobně je smysl Pokraje v alternativě k veřejným fotografickým č... -
Miláčku, prosím tě, vezmi mne daleko, třeba jen na výlet jídelním vozem. Až tam, kde jeřábi zpívají nad řekou, anebo alesp... -
Vlasy mi šediví a brada prokvétá, cítím se jako host na vlastním karu... Ještě mi chvíli hraj... já budu poeta, Ty bílá v... -
21.1.2011. Jablonec nad Nisou. Koncert Psích Vojáků. Filip Topol ještě otírá rukávem krev z kláves, poslední akord, opona. Do šatny pak ... -
Vstup do kanceláře se rovnal vhozené výbušnině. Rozhovor ustal a dveře se rozestoupily těm od starých knih. Na stole staré knih...
