Ve větru se houpat, na vše koukat, chtěla bych jen být a trochu žít...
láska z pasáže u Domu módy
Včera, když zloději sklízeli výlohy
po nočním požáru módního Dómu,
složili na dlažbu do vilné polohy
jednu z těch figurín z lesklého chromu.
Byla již životem poněkud načnutá,
když špitla do ticha nepohnouc brvou,
ať se jí nebojím a klidně začnu tak,
jako by po letech byla mou prvou.
Jako by po letech říkám jí Maličká,
i když jsi od krve a trochu zebeš
a místo maskary máš popel na víčkách,
tebe mi posílá samotný nebe!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Po zimě jaro a pak léto... dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima... zůstanu raděj mezi svýma! K... -
došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa j... -
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry ... -
po obloze mraky jdou cestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou čern... -
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš -
Pokoj je pokrytý vůní let stropy tiše zní a voda nesmývá otisky prstů tvých od prachu z cigaret Kočičí předení hudbou sfér... -
Koláže této skvělé výtvarnice mluví za vše. Pojďme si je poslechnout... ... -
za rozervanou oponou bez kostýmů a paruk co snadno mění člověka ztichlo město krutou hrou bez pravidel a záruk zůsta...
