Ve větru se houpat, na vše koukat, chtěla bych jen být a trochu žít...
láska z pasáže u Domu módy
Včera, když zloději sklízeli výlohy
po nočním požáru módního Dómu,
složili na dlažbu do vilné polohy
jednu z těch figurín z lesklého chromu.
Byla již životem poněkud načnutá,
když špitla do ticha nepohnouc brvou,
ať se jí nebojím a klidně začnu tak,
jako by po letech byla mou prvou.
Jako by po letech říkám jí Maličká,
i když jsi od krve a trochu zebeš
a místo maskary máš popel na víčkách,
tebe mi posílá samotný nebe!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Kam dál? Oblíbené příspěvky
-
Fotografuji s kratšími nebo delšími přestávkami od dětství a k fotografii mě přivedl můj táta. Asi nejvíc mě ovlivnil český fotograf Jan Ság... -
Nezavřeš srdce své tajné schránky pluje mi v řece tluče mé spánky Nezavřeš dlaně ty misky vah vážním prý stejně co v... -
Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst ... -
jen tak si tančím ve stínu stromů se světem válčím utíkám domů a zase vracím se zpět stínem kouře z cigaret světlo mi h... -
roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě žije a přečtu jí něc... -
Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ... -
mizí klid větví, ztrácí se v davu duchů co neví, že ztrácí hlavu ztrácí se mizí, do vzpomínek jdou už dnes jsou cizí a svojí vi... -
Z tvého lůžka u paty orloje létají vrány a v sadu horko je ani kapka vody natož vína v potoce prázdné jsou kapsy tělo v záruce
