4.12. 2014 (z řeholních deníků pro Lázeňský host)
V tom světle jsem procitl v manéži. Ležel jsem na jakési plechové lavici, roztažen jako na skřipci, jen levá noha byla zabodnuta do oslňujícího světla nade mnou. Nutili mě roztahovat se, krčit, skákat, volat na obecenstvo nejhrubšími výrazy a čistit zuby opici. Slon mi chobotem vískal vlasy. V dáli ke mně promlouval hlas dítěte, podivně vypjatý, jakoby zavěšený v prostoru mimo mne. Působí jako proud světla, prudce protnuvší tmu v šapitó. Pak jsem uslyšel plesknutí mokrého hadru, jako když se uklízečka kdesi ožene po špinavém linu. Rychlovarná konvice v oparu každodennosti. Vše se mi slévá do jednoho bodu.
Výborná fotografie, text jak od Janoty (ani nevím proč) :)
OdpovědětSmazatMartine - vždy jen zírám, fakt zírám!
OdpovědětSmazatMartine, ten Tvůj rukopis je tak jedinečný.... Pokaždé ho obdivuji, s jakou samozřejmostí dovedeš zakomponovat lidi, ať stíny nebo reálný figury do abstraktního obrazu a vytvořit tak "živý abstrakt", aniž bys používal lepení ptáků, lidí do obrazu.... Fakt vynikající. A to cirkus nemám rád, protože tam vězněj tygry!!
OdpovědětSmazatTa lehkost, se kterou ty píšeš. Cítím, jak to z tebe jde, jak je to v Tobě! Výborné, Martine! :-)
OdpovědětSmazatMá to všetko; po každej stránke ... Obdiv a potlesk ...
OdpovědětSmazatMartine, tohle je pro mě zážitek... velký...
OdpovědětSmazatSkvělé......prostě skvělé Martine :-)
OdpovědětSmazat