Nepřítomný úsměv...



Sedí na posteli naproti sobě. 
Jsou nazí a nohy mají zkřížené.
 Jsou nazí a jejich pohledy se proplétají. 
Naklání hlavy a snaží se nachytat jeden druhého.
 Stmívá se a jejich křivky hrají stínové divadlo na protější zdi. 
Těla se odevzdávají strnulosti a veškerý život se potichu přelévá tam, na zeď. 
Stíny se pitvoří a údy poskakují sem a tam.
 Divadlo je to němé, ale podněcuje smysly.
 Stíny natahují ušní lalůčky a zachytávají tóny pradávné melodie vlévající se do niter. 
Představení se chýlí ke svému závěru překotnou rychlostí.
 Stíny jsou udýchané a spějí vstříc velkému závěru.
 Opona padá, těla v okamžiku procitají v milostné křeči. 
S výkřikem padají se zvrácenou hlavou a víčka se chvějí.


Letmý nepřítomný úsměv... 

2 komentáře:

  1. Krásne sa na to pozerá, aj číta ... Pôsobivé ...

    OdpovědětVymazat
  2. velmi expresivní, jako rána proudem :-) moc dobře

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky