Poslední nový rok...



POSLEDNÍ NOVÝ ROK... NA ZIMNÍ SEMESTR
jsem havran přimrzlý na tvoje blata.
Ač tohle početí nebude beze skvrn,
zbudeš mi v náruči jediná svatá!

Jediná svatá a milostná bělice,
nesoucí na rtěnce syny i spásu...
A až se s rozbřeskem oběsím na klice,
můžeš mi ty běsy vyčesat z vlasů.


Vystavil
Štítky:

7 komentářů:

  1. ivana gantnerová9. ledna 2015 15:06

    Nádherné foto..vypadá jako malba.

    OdpovědětVymazat
  2. palo b14. ledna 2015 12:58

    Paráda ...

    "jsem havran přimrzlý na tvoje blata", uf, to je ako výstrel z kanóna ... ruky na uši, tak som stíchol ... poklona, Fantišku ...

    OdpovědětVymazat
  3. Martina21. ledna 2015 23:34

    Moc se mi líbí ... Moc :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Luboš22. ledna 2015 10:18

    Jsi bláznivý lapač světla co po nás zdánlivě potrhle metá slova která působí ... Jsi básník světla ....

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní24. ledna 2015 17:12

    Tak toto už je zase tvoje klasika, očekávaná... Líbí se mi. Ale před chvilkou jsem viděl Anděla lednových nocí...

    OdpovědětVymazat
  6. Barbora Nebeská24. ledna 2015 23:39

    Františku, mám tyhle tvé básně tak ráda! Děkuji za ně. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Martin Dobeš29. ledna 2015 1:30

    už jsem ji viděl, našla si mě... nemohla si mě nenajít... zážitek, velkej

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Kam dál? Oblíbené příspěvky

  • Co je to láska...
    Co je to láska jen dutý vzdech tři bodné rány na zádech  
  • ...
    Ruku v ruce tvé tělo v objetí točí se v kole sladkobolně cit v půli pasu svazuje až sráží vaz a slibuje že v kraji za duší ...
  • na stále stejné staré židli...
      na stále stejné staré židli na kterou světlo už nesvítí jen mezi kameny sám bydlím ti co dřív viděli mě nevidí nemám dost síly stále znova...
  • Ruce tvé povedu krajinou...
      Ruce tvé povedu krajinou tajně a s křehkostí vran budu ti jednou ne jedinou ženou tvých budoucích rán
  • Host NaPokraji - Katarína Orešanská
    Nekonečně inspirativní Katarína Orešanská a báseň, která inspiruje ji samotnou... 
  • Já a můj pes jsme hnali nocí...
      Já a můj pes jsme hnali nocí... ozvěnou zchřadlou v našich krocích samotě hledat v parku lék společným lovem Karkulek Jedna z nich možná p...
  • Nenecháš dlaně mé tě zranit...
      Nenecháš dlaně mé tě zranit přespříliš hýčkáš v sobě zlost Uváži duši tvoji na nit nezbyde z tebe ani kost
  • Host NaPokraji - Marie Ida Hornová
    Ida Marie Hornová je prostějovská básnířka a fotografka. Její aktuální počin se jmenuje Míjení a jedná se o soubor fotografií, který vzni...
  • jsem plný básní
      jsem plný básní vyzáblých jako jsou psaní na rozloučenou kdybys mi ve spaní potichu umřela zbudou tu po mně třaslavé listy
  • zalitá v jantaru...
    všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a ...