Únorový advent ...



Adventní čas v pokoji, kde je vidět padat hvězdy. 
Je únor a je umořena.
 Červené svíce se jí vysmívají do tváře.
 Snaží se střízlivě zhodnotit situaci, ale neví, zda je toho schopna. 
Co že se jí to zakouslo do srdce? 
A nebylo to jinak? 
Umělé šišky, umělé jehličí. 
Ano, vybral jsi příznačně. 
Vše je tady umělé, jen to bodání ne. 
To je pravé a slzy ho postupně odplavují. 
A co je pravé, je pro ni dobré. 

Absurdní adventní únorový pláč jí stéká na zkřížené nohy... 

Siluety zasažený měsícem



tak dám si tedy ještě jednu
v baru kde se mi dobře chátrá
kde vrchní skrývá černou bednu
a na dně svýho psychiatra

ten utrejch co stek po ubruse
mi žádnej páter nepožehná
dávno už umřel za tvý stehna
v hořící peci po funuse

a ty spíš sama s bílou psicí
a jeho urnou na hrudi
a zatlučenou okenicí
ať tě už nikdo nebudí


Zimní host



Sen, nad nímž se zachvěješ a tvář ti zkřiví hurvínek. Bělostná záplava sněhu kdesi v ruské tajze, nikde ani živáčka. Holá bílá pláň, vánice. Obraz skýtající pramálo naděje. Sedíme pevně v semknutí, jako nějaké sousoší, kde sochař šetřil kamenem... Máme zavřené oči a sníh nám pomalu pokrývá obočí, tváře i celé tělo. Nehýbeme se. Jsme potichu. Klečíme jako v nevyřčené modlitbě za smíření. Bude se stmívat, kojot zavyje a my už nebudeme žít. Ale zůstaneme spolu. Za úsvitu se světlo dotkne už jen bílé hroudy s našimi zmrzlými těly... Tak, pane Freude, ať se dílo daří!

Dnes tančíš se mnou



DNES TANČÍŠ SE MNOU... PO POKOJI
a schováváš si do blůzy
pár bílých vlasů z lebky mojí
co vypadaly od hrůzy

Pod tvojí sukní hnízdí ibis
v zcuchaných vlasech Morana
za ňadry břitva proto kdybys
nechtěla zůstat do rána

A na tvý tváři kvetou máky
když s milostnou finesou
zavoláš z okna funebráky
ať už mne odtud vynesou


Variace



Melodická variace svádí

truchlivé tóny vysoké

jehličky bodají, harfa hraje

líbáš mé kotníky lehce zmodralé

tvůj ret je jako jazyk hadí 

Kam dál? Oblíbené příspěvky