Adventní čas v pokoji, kde je vidět padat hvězdy.
Je
únor a je umořena.
Červené svíce se jí vysmívají do tváře.
Snaží se
střízlivě zhodnotit situaci, ale neví, zda je toho schopna.
Co že se jí to
zakouslo do srdce?
A nebylo to jinak?
Umělé šišky, umělé jehličí.
Ano, vybral
jsi příznačně.
Vše je tady umělé, jen to bodání ne.
To je pravé a slzy ho
postupně odplavují.
A co je pravé, je pro ni dobré.
Absurdní adventní únorový
pláč jí stéká na zkřížené nohy...