Únorový advent ...

Adventní čas v pokoji, kde je vidět padat hvězdy. 

Je únor a je umořena.

 Červené svíce se jí vysmívají do tváře.

 Snaží se střízlivě zhodnotit situaci, ale neví, zda je toho schopna. 

Co že se jí to zakouslo do srdce? 

A nebylo to jinak? 

Umělé šišky, umělé jehličí. 

Ano, vybral jsi příznačně. 

Vše je tady umělé, jen to bodání ne. 

To je pravé a slzy ho postupně odplavují. 

A co je pravé, je pro ni dobré. 

Absurdní adventní únorový pláč jí stéká na zkřížené nohy... 

Siluety zasažený měsícem

tak dám si tedy ještě jednu

v baru kde se mi dobře chátrá

kde vrchní skrývá černou bednu

a na dně svýho psychiatra

ten utrejch co stek po ubruse

mi žádnej páter nepožehná

dávno už umřel za tvý stehna

v hořící peci po funuse

a ty spíš sama s bílou psicí

a jeho urnou na hrudi

a zatlučenou okenicí

ať tě už nikdo nebudí

Zimní host

Sen, nad nímž se zachvěješ a tvář ti zkřiví hurvínek. Bělostná záplava sněhu kdesi v ruské tajze, nikde ani živáčka. Holá bílá pláň, vánice. Obraz skýtající pramálo naděje. Sedíme pevně v semknutí, jako nějaké sousoší, kde sochař šetřil kamenem... Máme zavřené oči a sníh nám pomalu pokrývá obočí, tváře i celé tělo. Nehýbeme se. Jsme potichu. Klečíme jako v nevyřčené modlitbě za smíření. Bude se stmívat, kojot zavyje a my už nebudeme žít. Ale zůstaneme spolu. Za úsvitu se světlo dotkne už jen bílé hroudy s našimi zmrzlými těly... Tak, pane Freude, ať se dílo daří!

Ne - smělý ...

Dnes tančíš se mnou

DNES TANČÍŠ SE MNOU... PO POKOJI

a schováváš si do blůzy

pár bílých vlasů z lebky mojí

co vypadaly od hrůzy

Pod tvojí sukní hnízdí ibis

v zcuchaných vlasech Morana

za ňadry břitva proto kdybys

nechtěla zůstat do rána

A na tvý tváři kvetou máky

když s milostnou finesou

zavoláš z okna funebráky

ať už mne odtud vynesou

Variace

Melodická variace svádí

truchlivé tóny vysoké

jehličky bodají, harfa hraje

líbáš mé kotníky lehce zmodralé

tvůj ret je jako jazyk hadí