Sen, nad nímž se zachvěješ a tvář ti zkřiví hurvínek. Bělostná záplava sněhu kdesi v ruské tajze, nikde ani živáčka. Holá bílá pláň, vánice. Obraz skýtající pramálo naděje. Sedíme pevně v semknutí, jako nějaké sousoší, kde sochař šetřil kamenem... Máme zavřené oči a sníh nám pomalu pokrývá obočí, tváře i celé tělo. Nehýbeme se. Jsme potichu. Klečíme jako v nevyřčené modlitbě za smíření. Bude se stmívat, kojot zavyje a my už nebudeme žít. Ale zůstaneme spolu. Za úsvitu se světlo dotkne už jen bílé hroudy s našimi zmrzlými těly... Tak, pane Freude, ať se dílo daří!
Intrygująca praca. Podoba mi się
OdpovědětVymazatraději hosta letního, ale toto je skvělé
OdpovědětVymazatPôsobivá ...
OdpovědětVymazatVýborný kus mimo kategorie ....
OdpovědětVymazatRealita bude snad někde jinde. Děsivý sen, ale krásně zpracovaný...
OdpovědětVymazatI tady musím napsat...skvělá Martine :-)
OdpovědětVymazat