Jarní kvílení II.


zdalipak zklidním se... anebo podřeži
přemítám, hledaje co poklást přes pyj
ať aspoň pro dnes až do rána poleží
není-li dívenky, co u mne přespí

jednu mám! ba co víc...známe se odmala
s takovou panenkou bude to jisté.
i když je hadrová a trochu pomalá
přec jen je děravá na správných místech!


6 komentářů:

  1. Sic bez pohovky, ale pokračuje to. Jen proč tak morbidně, tentokráte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jirko, já si to nevybírám, ono si to vybírá mne:) Já si jen zvesela sedím na pohovce či za stolem a ono to ke mně přijde. Pak napíšu básničku, udělám fotku a vůbec nepřemýšlím, jestli je moc sluníčková, moc morbidní, moc pomalá či úzká. Když cítím, že to je ono, nemažu. A pak to sem zavěsím, to mne moc baví:)

      Vymazat
    2. Ještě jinak, přemýšlím o tom od včera a nechci, ať ta moje reakce zní nabubřele. Myslím, že člověk má dělat to, kam ho to samovolně srdcem táhne. Každý může začít psát třeba nevázanou formu a být jako Topol, Šebek... a třeba být i dobrý, ale to už není ta autentická cesta. Já mám některá témata hluboce v sobě a jsou pro mne uhrančivá a nevyčerpatelná, protože sex, vášeň, zloba, smrt, ty jsou tu odjakživa. Kdybych fotil a psal řízeně tak, abych se zamýšlel, jestli tohle či ono je ještě zkousnutelné, nebude mne to bavit a díky Bohu za to, že je takový prostor jako tady, kde to můžu být já, aniž bych musel cokoli obhajovat, což bych stejně nedělal a asi bych tu ani nebyl. Tedy chvála Pokraji! A těším se brzy na pivo:)

      Vymazat
  2. To už začíná být nebezpečné ... ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Mně to morbidní ani nepřijde ;) Baví mě to :)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky