Komín z plastových kelímků


Do konce školních let zbývaly už jen dva měsíce a on měl před sebou jen svírající představu dalších roků.
Kolbenka od šesti, karta do plechové krabice - cink, osmička Holešovická na svačinu, oběd v závodce, karta do plechové krabice - cink.
Znal to už z občasné praxe, dalo se tak přežívat. Chtěl to?

Kus od jejich dílny měli svůj prostor slévači. Oni mohli dát v práci i desítku, to už bylo aspoň trochu pitelný. Sebrali se s kámošema z ročníku a šli to teda zkusit. Opravdu, ve slévarně uprostřed Kolbenky stojí hospoda. Koupili prvních pár desítek Holešovickejch, a vychutnávali je mezi formovacími rámy. Další a další. Komín z plastových kelímků povážlivě rostl.



Ten den při odchodu z fabriky kolem hlídkujících milicionářů nikdo z nich nemohl najít kartu do plechové krabice - cink. Ani druhý den ráno. Dostali ji až skoro za dva měsíce u závěreček. S neodpracovanou praxí.

A tak se kousek oddálil počátek svírající představy s Kolbenkou od šest. Ještě chvíli mohli zůstat bezstarostní...



3 komentáře:

  1. Jirko, já jsem nadšený, že fakt jdeš do těch barev, jak jsme se bavili v nedávno v hospodě... Opravdu se mi to moc líbí, no a to povídání...to je zas další kapitolka do knížky, kterou bych jednou dost chtěl mít doma...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky