Dopisy s Davidem, část I.

Pokus o rekonstrukci dopisů z roku 1980 (4tř. ZDŠ), neboť originály byly mi před těmi pětatřicetilety zabaveny ůčou.



Ahoj Davide,
Včera se táta vrátil z Vídně, kam ho pustili na dva dny za starou a nemocnou tetou. Úplnou náhodou se tam potkal v nějaký hospodě, kde bylo spoustu Čechů, s tvým tátou a tak mi na tebe přivezl adresu. A tak ti píšu. Prý jste se tam odstěhovali a ty jsi nám v partě o tom nic neřekl. To se nám moc nelíbilo s klukama. Ale už dnes ve škole jsem jim to řekl. Jenže to slyšela Jirsová a tak měla během češtiny blbý kecy že jste celá rodina zrádci. Tak ti to píšu, a že ji to nevěřím, jsme pořad kamarádi, že jo?
Ještě před tím jsem byl u tebe doma, zvonil jsem, to jsem ještě nevěděl, že jste se odstěhovali, dveře vám někdo polepil izolepou s nějakejma razítkama. Hele, ty časopisy s Rychlíma šípama jsi odvezl sebou, nebo zůstali v krabici pod posteli? Já bych tam když tak pro ně vlez přes světlík z půdy.
Už musím končit, měj se pěkně.



Po měsíci přišla odpověď

Ahoj Jirko
Včera mi přišel tvůj dopis. Mám radost, že jsi napsal. Od nikoho jiného mi zatím žádný dopis nepřišel.  Opravdu jsme se přestěhovali do Vídně. Musím teď chodit k jedný paní na němčinu. Je to taky češka a hraje na kytaru v ty hospodě, kde se potkal tvůj táta s mým tátou. Na němčinu chodím, abych mohl zase po prázdninách do školy. Ach jo.
Ty Rychlý šípy zůstaly v Praze, ale táta říkal, ať tam pro ně nelezeš, prý by té tam mohli chytit policajti.
Mají tady spoustu obchodů se samejma skvělejma věcma. Máma mi koupila novou autodráhu se skokánkama. Taky tu je jeden dům, kterej prej patří Kinďovi. Tak nevím, proč se se taky nepřestěhuje. Teď tam bydlí nějakej jeho strejda a prej je to šlechtic.
Tak to už je teď  všechno. Měj se dobře.

Odepisuji hned. Pošta putuje strašně pomalu

Ahoj Davide
Děkuju za dopis. Ta známka na něm byla moc krásná, dal jsem si ji na první stranu svýho alba, budu si tam dávat všechny známky od tebe, tak když tak zkus vybírat pokaždé jinou. Ukazoval jsem ji klukům a taky tvůj dopis, ta autodráha musí bejt super. Táta říkal, že prej nemůžu psát do dopisů úplně všecko. Moc tomu nerozumím. Příští týden budeme skládat pionýrskej slib, máma mi ušila kalhoty a koupila košili, táta z toho vůbec nemá radost. Ale když budu pionýr, tak budu moct chodit do domu pionýrů na filmy a na ty veliký vláčky co tam maj zadarmo. A hned po slibu prý půjdeme stát k pomníčkům na Klárově, takže nemusíme ten den do školy, to je skvělý. Tak ti pak napíšu jaký to bylo.
Tak se zatím měj, Jirka.

Další dopis přišel až před prázdninami, David asi nemá čas, protože se musí učit tu němčinu. Ale začal ho psát asi hned když mu přišel protože napsal:

Ahoj Jirko
Díky za tvůj dopis, tvoje známky z dopisů si taky budu schovávat i když nejsou tak pěkný a barevný. Tady se k pomníčkům stát nechodí, oni tu mají hlavně desky na domech a  hudebnima skladatelama. A oni nepadli při povstání v květnu jako ty vojáci na Klárově. Mají tady celej rok takovou velkou Maťejskou, je tam spousta kolotočů a autodromů a taky strašidelnejch zámků. Ale nejlepší bylo to velký ruský kolo, jsou na něm vagóny z tramvají a je to lepší než rozhledna. Vidět je z něj celá Vídeň. Jen se to točí strašně pomalu. Máma s tátou si otevřeli vlastní obchod, prodáváme kytky. Chodím jim tam pomáhat. To je teď asi všechno, pojedeme příští týden k moři do Itálie. Tak ti pošlu pohled.
Ahoj David

Jedeme na prázdniny k tetě do Soběslavi, beru si s sebou dopisní papíry, napíšu Davidovi tam odsuď.

Ahoj Davide
Jsme u tety v Soběslavi, to je sestra té tety z Vídně. Chodime se koupat do takového malého rybníčku kousek za chalupou, v které teta bydlí. Je tady krásné. Teta mi vyprávěla, že se dřív jmenovala jako její sestra Taudy ( to je příjmení). Vzpomínala na ní. A říkala, se tehdy obě vyučily švadlenou, ale že ve Vídni bylo málo práce a tak šla tehdy do Čech. Ale to ještě bylo před válkama, jak říká za císařepána. A tak jsem si domyslel, že kdyby tenkrát nikam nešla, že bych se asi narodil ve Vídni a to by jsme teď byli spolu. Jdeme se zas koupat, tak končim. Měj se dobře Jirka.

pokračování příště ....


5 komentářů:

  1. Milé a nostalgické. Zakončení první části je velice povedené. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Výborně... jsem už zase v nějakém vlaku a ještě dlouhé hodiny v něm budu a tohle si dost užívám. Cestou. Moc.

    OdpovědětVymazat
  3. Jiří, jsi nebezpečný... Ale tak hezky nebezpečný ... ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Výborné ... a smutné, ... v inom uhle aj aktuálne ... množstvo otáznikov, aj výkričníkov v jednom ... tá fotka je silná aj sama o sebe ... tvrdím však, že som si veľmi rád aj počítal, a teším sa na pokračovanie ...

    OdpovědětVymazat
  5. koukám, že jste se v tom Prátru ve Vídni nakonec setkali :-) povedená písmena i obrázek

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky