prázdnými pokoji



zůstat tu...odejít...anebo obojí
krutý smích doznívá prázdnými pokoji
kde občas po ránu v svěrací kazajce
závodím s potkany na dětské tříkolce

ve sklepě na bednách spí moje manželka
spánkem již zvětralým, tichým a věčným
občas ji slýchávám... za nocí tiše lká
za což jsem ostatně hluboce vděčný

že tady nakonec přeci jen nejsem sám
že je s kým usednout k mešnímu vínu
anebo zasmát se... když ráno vymetám
ostatky života, stíny svých stínů


1 komentář:

Kam dál? Oblíbené příspěvky