to já mám oči...



to já mám oči vlkodlačí
a ty jsi zase téměř panna
pojďme teď spolu chvíli tančit
ať neodejdeš nepoznána

dokud nás ještě šaty tlačí
dokud jsme takhle raději
to já mám oči vlkodlačí
ty ve svých ještě naději

to když se ptáš, zda ještě vstanu
než budem zítra sezdáni
budu-li viset na kaštanu
se tvými ňadry ve dlaních


KT 00003



Lze rozpoznat další běh událostí?

Had je signet a Merkur nemá prsa.

Fáma se zjevila, ale zatím svou troubu k ústům nepřiložila.

Ranní buzení a obavy o nepřístojnosti v nepřítomnosti.

Vyděšené výrazy po nabídce vany pro dva.

Které dva?

Kus jablka od oběda a vstřícné kroky stran nákupu potravin.


Kamaráde, zatni zuby, milá časomíra a čárky na papíře.

pro pět moruší




bezkrevná noc jak prsy utonulých
světlo mi k práci přináší
a já ty jámy kopu právě kvůli
že ten svět vážně... vážně nesnáším

že co mne světí, tebe nevzruší...

...tak kopu jámy pro pět moruší
kterým, až vzejdou, budu říkat
mé dámy, dcery nebožtíka
už nás ten svět tak neruší...



U školní zdi



Vopřeli se vo zeď, z kapsy vytáhli zmačkaný krabičky cigaret

Škrtli sirky, dým stoupal.


Ahoj, já jsem...





Tak se začal můj první školní den 2015


KT 00002


Každovečerní vysedávání na Růžku se stalo malým rituálem.

Čas strávený na studeném hradě je donutil k tvrdým změnám, na které si musela pár loků zvykat.

Hřejivý pocit v hrdle ji přesvědčil o vlídnosti nehostinného místa, vlídnosti klevetivé výčepní a hlavně o vlídnosti jeho slov.

Potutelný úsměv pána bez fajfky se zrcadlil na druhé straně etikety.


A oči, které měly tak zvláštní tvar, přesvědčily dvoje ústa o tiché dohodě.

zas sedím potmě u kostela...



zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam

v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk

kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním



Kam dál? Oblíbené příspěvky