zas sedím potmě u kostela...



zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam

v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk

kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním



5 komentářů:

  1. Františku, přijde mi to jemnější než jsem u Tebe zvyklý. A líbí se mi .... ;)

    OdpovědětSmazat
  2. Františku, přijde mi to jemnější než jsem u Tebe zvyklý. A líbí se mi .... ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, že mi to říkáš dvakrát!! Můj jemnocit je potěšen:) Děkuju za stopu, Luboši:)

      Smazat
  3. Tys vo tom parku nemluvil zbůhdarma.

    To světlo!

    OdpovědětSmazat
  4. Ta fotka.. pro mě dnes víc než písmenka... Ne že by písmenka byla špatná, ale fotka by mi prostě k zážitku stačila :)

    OdpovědětSmazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky