Dopisy s Davidem, část II.

Před časem zveřejnil jsem první část rekonstrukce (nebo spíš pokusu o rekonstrukci) dopisů s Davidem - k přečtení zde>>>  , nyní se konečně podařilo rekonstrukci dokončit, hlavně však pořídit potřebnou fotodokumentaci.




Jsou prázdniny a tak na psaní nemáme asi ani jeden moc času. Soudim dle toho, že odpověď přišla až začátkem září. 

Ahoj Jirko Když jsme se vrátili z Itálie, tak měl pro nás táta překvapení. Budeme se stěhovat Někam blíž k Alpám. To je bezva, víš jak rád lyžuju. Nevím jestli ti to doma vyprávěli, ale jak jsme stěhovali do Vídně, tak to bylo vlastně také na lyžích. Měli jsme zájezd do Jugoslávie a když jsme si tam zalyžovali, tak jsme jednou jeli na jinou sjezdovku a z ní jsme jeli právě do Rakouska. Nepojedete taky lyžovat do Jugoslávie? Teď je ale léto, a lyžuje se málo. Taky jsem se viděl s Arthurem, přijel s rodičema do Vídně, že prý se sem také přestěhují. Táta jim domluvil nějaké bydlení, aby nemuseli do tábora. Taky už jsem začal chodit do školy. Nechceš se sem taky přestěhovat? Spousta lidí tu mluví česky, nejenom ve Vídni, takže by jste se tu domluvili. Měj se pěkně, David

Snažím se odepsat co nejdříve.



Ahoj Davide Tak to je dobrý, že se stěhujete k horám, to si určitě užiješ lyžování. Budete tam zase prodávat kytky, nebo budou vaši dělat něco jinýho? Ptal jsem se táty, jestli se taky nepřestěhujeme, ale říkal, že jak prej jsem na to přišel, tak jsem mu řekl co jsi psal, a že je tam hodně Čechů a tak. Byl u nás nedávno jeden táty známý z Německa, on si vždycky od něj kupuje nějaký dřevěný věci co táta vyrábí. A tak přišlo ještě pár známých a seděli v kuchyni a mluvili potichu, když jsem se šel napít tak nemluvili. Ale pak mi řekli, ať jim ukážu tvůj poslední dopis, tak jsem jim ho všem teda přečetl. A pak zase mluvili a mně poslali pryč. Mají nějaké tajnosti. Taky si pak zavolali tátu na VB, ale on nic neudělal, tak se zase večer vrátil. Pozdravuj Arthura a měj se dobře, Jirka 

Už je to víc jak měsíc a od Davida nepřichází žádná odpověď. Píšu mu tedy další dopis. 

Ahoj Davide Proč mi neodpovídáš na dopis? Stalo se něco? U nás je to pořád stejná nuda, chodíme do školy a odpoledne blbneme s klukama na půdě, to je lepší, ale není to takový, jako když jsi byl ještě tady. Taky mě vyhodili z pionýra. Soudružka učitelka říkala, že si máme dopisovat s nějakým kamarádem z ciziny. Tak jsem jí řek, že si píšu s tebou a donesl jsem ukázat tvoje dopisy, kluci čuměli a soudružka učitelka si je ode mě půjčila. Zatím mi je nevrátila, musím jí to připomenout. Čekám, že brzo odepíšeš, jak se máte a tak. Jirka 

Dopisy už učitelka nikdy nevrátila, nevím, jak a kde skončily. David mi neodpověděl, já jsem mu už další dopis nepsal. 
Známí co si šuškali v kuchyni k nám chodili dál, jeden z nich po čase přestal, prý se taky odstěhoval.

Nevěděli jsme tak o sobě s Davidem mnoho dlouhých let. Snad osm nebo devět. Krátce po revoluci přišel pohled z Rakouských Alp – přijeď si zalyžovat, David a adresa… 
Jelo nás hned několik, i Kateřina. Tam jsem se dozvěděl, že poslední dva dopisy už David nedostal. A že některé předchozí chodily otevřené a byly v nich nějaké čáry jinou tužkou. Bylo si co povídat, a když jsme odjížděli zpátky do Čech, zastavili jsme se společně i ve Vídni. Za Arthurem a Kiňdou.

A to je konec pokusu o rekonstrukci Dopisů s Davidem


2 komentáře:

  1. Ty vole! Co napsat... Já ty tvoje vyprávění prostě hltám. Jsou opravdový, takový prostě opravdový a uvěřitelný. A věřím, že i jednou dostanou tu tištěnou formu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Františku, to já taky. Ale cesta je dlouhá.

      Vymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky