KT 00004


Červený kabátku kolem se toč, kolem dřevěného stolu v rytmu valčíku.
Raz dva tři, v pokoji s krásnými parketami.
Dva dva tři a krásné sny o světle, které se v mžiku oka na čele mění v noční múzu.
V přechodu přes práh do druhého pokoje.
V ruce jen cár peřiny a zbytek tepla v dlaních.
Přijeli pánové od filmu a dožadovali se svého prostoru.


Onu noc strávila v jeho pokoji v dřevěné náruči pryčen účinkujících v nejednom divadle. 

Společné žerty ohledně romantického pobytu pro dva tišily rozdmýchaný adrenalin.

Slepice za dveřmi byly rozehnány nevybíravým způsobem 

a jen reflektory bránily v neklidném spánku.


Ale my tady pracujeme!

3 komentáře:

  1. Tady jsem se tak začetl, že ani nedutám nad fotkou. Výborná symbióza!

    Vzpomínám, jak jsem ti kdysi v nějakém komentu napsal, ať nepíšeš ukvapeně, ať slova několikrát přehodíš z hromady na hromadu, až zůstanou ta nejlepší. Nevím, jestli to tak děláš, ale dnes už bych ti nic takového nenapsal. Text se vybrousil k autorské nezaměnitelnosti.

    OdpovědětVymazat
  2. Jirko, možná tě zklamu, ale dělám to pořád stejně. Nikdy sem neprsknu nic ukvapeně. Je možné, že někdy jsem prostě už slepá nebo se jen naše oči a uši nesejdou. :-) Moc děkuji za koment!

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem rád, že jsme se v Praze setkali. Aspoň na tu hodinu. Co psát. Tohle není (pro mne) prostor, kde se "diskutuje nad fotografií", je to prostor vystavení a prožitku, ber nebo nech být, ty kdo se díváš. A já to tedy beru. Baví mne to a díky za to, že....

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky