ráno je...



ráno je modřejší večera

ráno je motýlí blankytná příšera

ráno je zvíře za mřížema noci

s ochotou zabít mne jen pro ten pocit



z pod krempy klobouku v jídelním kupé...



Zpod krempy klobouku v jídelním kupé
šmíruji kostnatá kolena dámy.
Z podtácku trhám si… nedá mi, dá mi?
A vůbec mi nevadí, když vrzne chrupem.


„Jsem Anna Zubatá… Těší mne, Vrba!“
Nemám už, kdo by mne po nocích drbal...
Ona že nemá nic, a proto přece
ráda by pozřela něčí zlý srdce.




KT 00006


Slabé oddechování bylo přerváno silným hlasem

bránícím poklidnou nespavost říznutou mírnou úzkostí.

Slova byla zbytečná, stejně usoudil, že pro ni nejsou potřeba.

Pravé podstaty se nedostává, stejně jako pravdy ve víně.

Pouhý příslib, že budeme vidět slepému nestačí.

 Těžko pátrat po tom, kde se stala chyba.

Kdo by chtěl házet kamenem, riskuje zpětný chod.

Upřímnost už dávno není nástrojem dálkových pochodů.


Kam dál? Oblíbené příspěvky