z pod krempy klobouku v jídelním kupé...



Zpod krempy klobouku v jídelním kupé
šmíruji kostnatá kolena dámy.
Z podtácku trhám si… nedá mi, dá mi?
A vůbec mi nevadí, když vrzne chrupem.


„Jsem Anna Zubatá… Těší mne, Vrba!“
Nemám už, kdo by mne po nocích drbal...
Ona že nemá nic, a proto přece
ráda by pozřela něčí zlý srdce.




5 komentářů:

  1. Fajnové políčko ... Super ...

    Som si spomenul, niekedy v r. 1991, či 1992 bolo moderné to "život po živote" ... v kupéčku ja, chlapík spiaci za takým kabátom a nejaká pani čítajúca knihu - "život po živote" - veľké ticho, zrazu rýchlik zatrmácal, chlapík sa strhol spod kabáta, pani vyhodila knihu od ľaknutia do vzduchu, veľký a dlhý výkrik - opäť ticho, vzájomné pohľady - a potom už len smiech ... aká maličkosť a dlho ostala v pamäti ...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak je to dnes taková humoreska, trochu.
    Baví mě to.

    OdpovědětVymazat
  3. Roztomilé setkání. Pěkné to je. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. cestovní horečka už pominula...odložme si...

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky