Zpod krempy klobouku v jídelním kupé
šmíruji kostnatá kolena dámy.
Z podtácku trhám si… nedá mi, dá mi?
A vůbec mi nevadí, když vrzne chrupem.
„Jsem Anna Zubatá… Těší mne, Vrba!“
Nemám už, kdo by mne po nocích drbal...
Ona že nemá nic, a proto přece
ráda by pozřela něčí zlý srdce.
Fajnové políčko ... Super ...
OdpovědětSmazatSom si spomenul, niekedy v r. 1991, či 1992 bolo moderné to "život po živote" ... v kupéčku ja, chlapík spiaci za takým kabátom a nejaká pani čítajúca knihu - "život po živote" - veľké ticho, zrazu rýchlik zatrmácal, chlapík sa strhol spod kabáta, pani vyhodila knihu od ľaknutia do vzduchu, veľký a dlhý výkrik - opäť ticho, vzájomné pohľady - a potom už len smiech ... aká maličkosť a dlho ostala v pamäti ...
Tak je to dnes taková humoreska, trochu.
OdpovědětSmazatBaví mě to.
Roztomilé setkání. Pěkné to je. :-)
OdpovědětSmazathezké foto
OdpovědětSmazatcestovní horečka už pominula...odložme si...
OdpovědětSmazat