bylo to tichý


/smrti




nejmenovala se
a les byl nemocnej z ní
z něho přišla

tváře olízaný jazykama
s očima lednový oranice
vlci se báli

voněla zvednutou sukní
jako vlhký dno jezera
podpatky naboso

stoupala k mýmu bytu 
žebrama schodišť
bylo to tichý

měl sem ji nejvíc
když sousedovic
zvonek řval smíchy




5 komentářů:

  1. tajemnost bytosti,která okouzluje pouhou svou existencí...fotka rohožky jen podtrhuje vstřícnost a radost ze života...děkuji :-)
    Malá mořská víla :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ...měl sem ji nejvíc
    když sousedovic
    zvonek řval smíchy...

    Panenka se trochu pohoršuje, ale je to síla ;)

    OdpovědětVymazat
  3. ...měl sem ji nejvíc
    když sousedovic
    zvonek řval smíchy...

    Panenka se trochu pohoršuje, ale je to síla ;)

    OdpovědětVymazat

Kam dál? Oblíbené příspěvky