Prameny dopisů...


Prameny dopisů, které mám v rameni
čekají a tiše v záchvěvu skrání
těkají pohybem podobným plameni
tak jako opilec
který by pil
z nejhlubších zátok mých
modravých žil

Dnes jako vylil by z útrob svých zoufalec
přemíru tužeb a včerejší stání
co vždycky bez příkras zůstane nakonec
opilým matkám
co nemají cíl
když trhají z dětí svých
věnečky víl 

Akt



Ráno
Krajinář je ve velkém městě. Hledá - tady někde to musí bejt... Písmena na červené nárožní ceduli se shodují s těmi na pozvánce. Dům, poslední patro, půda s prosklenou střechou. Je nás tu víc, někteří zevlují, někdo leští objektivy. Nějakej asistent rozestavuje lampy a odrazky. 
Přichází on, velký a jedinečný guru a zasvěcuje přítomné do teorie fotografování nahých ženských těl (odborným názvem akty). Následuje chvilka napětí, jako každý správný kouzelník guru zamává svoji šálou, na znamení se rozžhnou všechny reflektory a v jejich záři stojí ona, budoucí akt.
Světlo prudce svítí do očí.
Probírám se, probouzím se. Ale stačil jsem před odchodem z toho šílenýho snu pořídit aspoň jednu momentku.

Kam dál? Oblíbené příspěvky